Mohli byste si myslet, že v příběhu, který obsahuje zombie apokalypsu, pobledlou strašidelnou holčičku, její „prokletí“ i osud lidstva, jež leží právě v JEJÍCH rukou, vás už nic nemůže překvapit. Román Všemi dary obdarovaná M. R. Careyho vás však vyvede z omylu.

Je výhodné pracovat se svým životním partnerem? Dohodnete se s ním lépe než s kýmkoli jiným, nejste v předkládání svých nápadů omezeni osmihodinovou pracovní dobou nebo zbytečným studem? Nebo je to spíše na škodu, protože pracovní problémy přenášíte i do rodinného života a k partnerovi jste zbytečně kritičtí a dovolíte si k němu více než k běžnému spolupracovníkovi? Švédská manželská dvojice Alexander Ahndoril a Alexandra Coelho Ahndorilová dokazuje, že takový rodinný byznys může skvěle fungovat i v literární branži. Pod společným pseudonymem Lars Kepler už vydali pět bestsellerů v žánru krimi románů a svým nejnovějším počinem Playground zkouší získat přízeň i u čtenářů urban fantasy.

Po skvělé Smrtné zimě, která vyšla na podzim předešlého roku, tu máme pokračování. Po roce čekání nám nakladatelství Host konečně vydalo druhý díl této fantasy YA trilogie. A mohu vám říci, že se rozhodně máte na co těšit! Přichází Temná tání!

V září letošního roku vydalo nakladatelství YOLI svou první nepřekladovou knihu pro mladé dospělce. Vody žánru young adult literatury se rozhodlo rozvířit příběhem Copatá máma optimistické blogerky Barbory Bečvářové. Protože domácí literární scénu je nutné podporovat a navíc české spisovatelské počiny v jiných žánrech mi poslední dobou připadají velmi zdařilé, neváhala jsem otevřít červenomodrobílou obálku navrženou Lelou Geislerovou a vychutnat si trochu romantiky.

Spisovatelka Tereza Boučková není na české literární scéně rozhodně žádným nováčkem. Po povídkové sbírce letos zase přichází s románem Život je nádherný, který navazuje na její předchozí, asi nejúspěšnější román Rok kohouta. Má ještě autorka co říct?

Kniha Deník fejsbukové matky přitáhla mou pozornost tím, že jsem na ni slyšela velmi rozdílné reakce – „totální propadák/ vždyť to ani není kniha/ jak tohle mohl někdo vydat/ jak za tohle může někdo zaplatit?“ a „ naprosto super/ nejlepší oddechovka, co jsem poslední dobou četla/ smála jsem se na celou tramvaj“. Ze zkušenosti vím, že pozitivní a negativní recenze nezávisí pouze na kvalitě psaného textu, ale na tom, zda se kniha dostala ke své cílové skupině. Sto lidí, sto chutí. A i když cílovou skupinou pro tuto knihu měly být zřejmě zasloužilé matky, které se jednak vcítí do autorčiny situace a jednak nemají čas na čtení složité literatury o problémech štěpení jádra, pustila jsem se do čtení. A skvěle jsem se pobavila.