Jsme pyšní na všechny naše knihy
Nakladatelství Maraton vzniklo v roce 2020, tedy těsně před Covidem. Jak moc s vámi doba covidová zamávala?
Dosti zásadně, protože kdybychom na přelomu let 2019 a 2020 tušili, co záhy přijde, nakladatelství bychom asi nezakládali. Když vzniká nové nakladatelství, potřebujete, aby fungovaly kontakty mezi lidmi, abyste se mohli setkávat, projednávat věci a aby normálně fungoval trh, knihkupectví a tak dále. Covidová pandemie vše toto jakoby zmrazila, umrtvila. Byla to zkrátka pro začínající nakladatelství katastrofa, nic nefungovalo a nemohli jsme se jako jiná nakladatelství „hojit“ tím, že lidé zavření ve svých domácnostech začali ve větší míře objednávat knihy na e-shopech.
Má název Maraton nějaký hlubší význam?
To obecné slovo, známé ponejvíce ze sportu, znamená zkrátka běh na dlouhou trať a také, že budete muset trvale vydávat maximální úsilí. Čili chceme se věnovat své práci s velkým nasazením a věříme, že uspějeme, že naše nakladatelství bude existovat dlouho. Zároveň to slovo v sobě nese určitou historickou a kulturní symboliku. V bitvě u Marathonu roku 490 př. n. l. zvítězili mnohonásobně slabší Athéňané nad Peršany. Tedy s jistou nadsázkou můžeme říci, že šlo o vítězství demokracie nad expanzionistickou východní despocií. A my jako nakladatelství se nepřímo i tímto způsobem hlásíme k základním hodnotám Západu.
Jaký typ knih bychom u vás v nakladatelství našli? Vydáváte prózu pouze pro dospělé, nebo i pro děti?
Vydáváme jednak prózu a ve stejné míře také literaturu faktu. Oba žánry, které se ovšem v jednotlivých knihách někdy překrývají, by měly čtenářům přinášet podle našeho mínění jednak zážitek – ať estetický či emocionální –, jednak poznání. To je základní kritérium. Na literaturu pro děti si zatím netroufáme. Na tomto poli existuje u nás velice široká a kvalitní nabídka a my se v tomto oboru necítíme být zrovna znalci.
Maraton letos slaví teprve 5. výročí, za dobu své existence už však stihlo vydat širokou škálu zajímavých publikací. Na které z nich jste nejvíce pyšní?
Malinko bych to obrátil – nestydíme se za žádnou z nich, a tudíž jsme „pyšní“ na všechny. Pokud bych měl přesto některé vyzvednout, tak v oblasti nonfiction jednoznačně po všech stránkách skvělé a nadčasové memoáry Fitzroye Macleana Výpravy na Východ či monografii o Leninovi z pera Victora Sebestyena. Z prózy bych chtěl jmenovat knihy Aleny Wagnerové Dvojitá kaple a Překotná srdce, z překladové literatury pak mistrovskou prózu francouzské autorky Béatrice Kahnové Vespod.
Zaměřujete se zejména na dějiny 20. století v souvislosti s totalitními režimy a ideologiemi, ale také na česko-německé vztahy. Která kniha Vás osobně nejvíce vzala za srdce?
Co do emocionální působivosti musím jmenovat reportáže Katěriny Gordějevové o lidech zasažených válkou na Ukrajině Odnes můj žal, knihu Ruth Zylbermanové Autobiografie jednoho pařížského domu, v jejímž centru stojí deportace židovských dětí v letech 1942–1944, nebo paměti Agnessy Mironovové, manželky vysoce postaveného čekisty a stalinského kata, které jsme vydali pod názvem Agnessa.
Kniha Hella rusistky Aleny Machoninové získalo ocenění kniha roku 2024. Vypráví o osudu zapomenuté české židovské básnířky Heleny Frischerové, která strávila 10 let v ruském Gulagu a nikdy se nevrátila zpět domů. V čem spočívá jedinečnost této knihy?
Pro naše nakladatelství je toto ocenění Kniha roku největší a také nejpříjemnější překvapení během celé naší činnosti. O hodnotě této knihy jsme byli přesvědčeni od okamžiku, kdy nám rukopis paní Machoninová nabídla, ale mysleli jsme si, že osloví spíše užší publikum, litrárněkritické kruhy a lidi, kteří mají bližší vztah k Jiřímu Weilovi. Úspěch v Magnesii Liteře však vedl k opaku a Hella je naší suverénně nejprodávanější knihou.
Aleně Machoninové se podle mého názoru podařilo do uceleného a působivého prozaického tvaru zcela organicky spojit řadu momentů: pokus o takřka dokumentární rekonstrukci života Heleny Frischerové, zároveň sebereflexi takového pokusu a jeho mezí, to vše rámováno úvahami o možnostech paměti, jazyka a překladu, o ruské literatuře a nepřímo o situaci v Rusku, o tom, co znamená nemožnost vrátit se domů.
Knihy z nakladatelství Maraton jsou na knižních pultech velmi hezky rozeznatelné. Je jednotná vizuální prezentace vaším záměrem?
Je tomu tak a jsme rádi, že čtenáři naše knihy na pultech a výlohách identifikují. Hlavní zásluhu na tom má naše grafička Eliška Fenclová, která je autorkou všech, tedy vbrzku již padesáti obálek. Její styl je jedinečný, osobitý a zároveň v sobě obsahuje velkou rozmanitost, takže ty knihy nepůsobí nějak unifikovaně.
Na které knihy z nového edičního plánu byste čtenáře rádi upozornili?
Určitě je to naše nejbližší novinka, která vyjde v druhé polovině dubna – próza Lucie Koudelkové Jesenské Zástava dechu. Zabývá se tématem mateřství, vztahu matky k dětem, dilematy výchovy, a to velice neotřelým způsobem, prostřednictvím rozvité básnické metaforiky a s velkou emoční intenzitou. Zájemci o nedávné dějiny se zase mohou těšit na ucelenou monografii o paktu Molotov-Ribbentrop z pera německé historičky Claudie Weberové Pakt s podtitulem Stalin, Hitler a příběh jedné vražedné aliance.
Jaké jsou vaše knižní plány do nejbližší budoucnosti?
Chceme pokračovat v tom, co jsme dělali doposud, a zároveň to nějakým způsobem rozvinout. V oblasti překladové prózy se chceme zaměřit i na menší literatury, především z oblasti bývalého východního bloku. Momentálně chystáme další překlady z ukrajinštiny, ale také z rumunštiny a estonštiny – tyto prózy by měly mj. vypovídat o společenské a kulturně-historické situaci v daných zemích. Samozřejmě chceme pokračovat i v naší dosavadní linii literatury faktu, ať už jde o nedávnou minulost či zásadní problémy a konflikty současnosti.
Jakou knihu máte na nočním stolku?
Už nějakou dobu tam mám Josefa Pekaře, jeho knihu Žižka a jeho doba. Je to kniha stará téměř sto let, ale co do rozsahu, šířky a hloubky záběru, metodologického postupu, kterým autor zachycuje danou dobu, a v neposlední řadě i kvůli mistrovskému literárnímu stylu – je nepřekonatelná.
Na co se v současné době těšíte?
Těším se na lepší časy, ve kterých budou lidé kupovat více dobrých knih a všem se nám bude dařit malinko lépe.
