Ilustrátor, malíř, grafik a zároveň majitel nakladatelství Mi-Lu Publishing Tomáš Řízek vydává knihy nejen v České republice, ale také na Tchaj-wanu. Knihy s jeho ilustracemi získávají ocenění po celém světě, naposledy na prestižním festivalu dětských knih v italské Bologni.

Název Vašeho nakladatelství zní velmi přátelsky: Mi-lu. Jedná se pouze o slovní hříčku, nebo výraz něco opravdu znamená?

Mi:Lu v českém překladu odkazuje na jelínka, který žije v Asii. U mne navíc ještě souvisí s mým osobním nočním setkáním s takovým obdobným malým jelínkem na Tchaj-wanu, v horách na jihu nedaleko Taitungu. Takže když jsme později hledali vhodný název pro nakladatelství Mi:Lu Publishing, který se vyslovuje ve všech jazycích přibližně stejně, tak konečná volba padla na tyto dvě slabiky.

Nakladatelství Mi:Lu je v poslední době často zmiňované v souvislosti s Veletrhem dětských knih v italské Bologni. Za ilustrace ke knize Můj drahý podivný přítel: Pipi a Čiči jste získal prestižní ocenění pro nejlepší ilustrátory uplynulého roku. Autorkou poetického příběhu je tchajwanská spisovatelka Julia Liu. Můžete nám přiblížit, o čem kniha vypráví? Kdo jsou hlavní postavy – Pipi a Čiči?  

Kniha vypráví o dvou bytostech z mého imaginárního světa. Je to příběh o tom, jak je důležité mít se rád, a přitom umět ocenit druhé. A ano, máte pravdu, hlavní postavy jsou Pipi a Čiči (v českém překladu). Pipi má obrovské tělo a je pro většinu tvorů v přírodě nerozpoznatelný. Díky své šedé a matné srsti totiž vypadá jako obyčejný kámen u cesty. Jednoho dne se setká s nelétavým ptákem Čičim a ze setkání vznikne přátelství. Ale dále už Vám jen prozradím, že Čiči má stále pocit, že Pipimu něco chybí. Jestli si to taky myslí Pipi, a jak příběh nakonec skončí? Tak to už prozradit nemohu. 

Ilustrujete všechny knihy, kterým v nakladatelství dáváte život?

Víceméně ano. Je to logické. Sám jsem výtvarník a grafik. Pro mne je to navíc ještě navíc příležitost si „výtvarně“ promluvit s autorem textu. Výjimkou jsou opravdové malířské osobnosti, jejichž literární díla jsme v minulosti vydali. Spisovatelé Lo Ch´ing a Liu Yong jsou sami významní malíři a mně samozřejmě přišlo správné jim ponechat prostor pro jejich obrazy jako vhodný doprovod textu v jejich knihách.

Vaše nakladatelství se specializuje na tchajwanskou literaturu, vydáváte poezii, prózu, pohádky i komiksy. Čím si Tchaj-wan získal Vaše srdce?

To je častá otázka, se kterou se setkávám. A musím popravdě odpovědět, že prostě se tak stalo. Sám vlastně ani nevím. Od začátku své kariéry jsem se orientoval s ohledem na malý český knižní trh současně také směrem ven do zahraničí. Knihy s mými ilustracemi jsou vydány mimo jiné ve Francii, Německu, Itálii, Holandsku, Turecku i v Jižní Koreji. A tak také celkem logicky přišel jednoho dne také Tchaj-wan do mého života. Našel si mne. A ovlivnil můj profesní i osobní život velmi významným způsobem. Později si mne získali tchajwanští čtenáři, kteří mají rádi knížky s mými ilustracemi. Vycítil jsem, že jsou mi velmi vstřícně nastavení. Vždycky netrpělivě očekávají nový titul. Takže můj život i tvorba je dnes již neodmyslitelně spojená s Tchaj-wanem. I když v knihách někdy zabrousíme i jinam. Vydali jsme dvě knížky indonéské poezie.

Kromě nakladatelství Mi:Lu, sídlícího v České republice, provozujete i nakladatelství v Tchaj-peji, hlavním městě Tchaj-wanu. Založit zde společnost jistě nebylo lehké. Jaké je to podnikat v tomto malém ostrovním státě v Tichém oceánu?

Ano, máte pravdu. Jednoduché to zrovna nebylo. Postupoval jsem zpočátku způsobem pokus-omyl. Mne neustále baví něco vytvářet. Byl jsem a jsem takový. Zpočátku to bylo opravdu dost těžké. Vlastně zpětně ani nevím, proč jsem to v minulosti nevzdal. Ocitl jsem se jako cizinec v úplně neznámém prostředí a snažil se prostě co nejlépe fungovat. Ale asi to souvisí s mojí urputností. Když se do něčeho dám, tak to musím dovést do cíle. Což se ale myslím nakonec povedlo a nutno říci, že za pochopení a výrazné podpory všech mých blízkých a spolupracovníků. Bez nich by to nebylo možné. Nakonec jsme nyní v takové situaci, že kromě mých obrázkových knih, které na Tchaj-wanu vychází již přes dvacet let (z toho v Mi:Lu Publishing posledních 10 let), si můžeme dovolit propagovat na Tchaj-wanu i českou literaturu. Protože moje ilustrace nám tam umožnily natolik zviditelnit moji osobu, a tak vlastně i naše tchajwanské nakladatelství.

Podle jakého klíče vybíráte knihy do Vašeho edičního plánu?

Jsme vedeni návrhy našeho editorského týmu s tím, že hlavní slovo má naše šéf editorka Pavlína Krámská. Její vhled do tchajwanské literatury je veliký a díky tomu si myslím, že máme velmi pečlivě volená díla i samotné autory. Na Tchaj-wanu si ediční plán zase rozhoduji po konzultaci s kolegy tam.

Velmi zajímavý je Váš projekt Kytice, který proběhl v roce 2020 a který se zhmotnil v podobě tchajwanského a posléze i českého vydání sbírky Erbenových balad. V čem spočíval?

To je opravdu velmi zajímavý příběh. Dlouho jsem totiž přemýšlel, jakým titulem zahájit vydávání překladů české literatury na Tchaj-wanu. V té době tam už nějaký čas vycházely obrázkové knihy s mými ilustracemi. V České republice jsme zase už v té době vydali poměrně dost tchajwanských autorů v českém jazyce. Na Tchaj-wanu už samozřejmě byla čtenářům známá jména jako Milan Kundera, Václav Havel, Bohumil Hrabal. Ale já chtěl vydávat více autorů a přemýšlel jsem o tom začít celou řadu. Otázka byla: ale čím začít? Jakou zvolit první knihu? Znám velmi dobře naše knihy z Tchaj-wanu, které vydáváme pro naše české čtenáře. A mám je velmi rád. Takže jsem chtěl, aby naše první kniha pro tchajwanské čtenáře reprezentovala obdobnou poetiku, která by jim mohla být blízká. Erbenova Kytice mi splňovala všechna moje nastavená kritéria. Pak jsem ji už dlouhá léta chtěl ilustrovat. Samozřejmě jsem také věděl, že to je pro výtvarníka velká výzva. Toto všechno hrálo dohromady svoji roli při mém rozhodování. Pak přišel COVID a já se na jistý čas s ohledem na související vyhlášená zdravotní opatření jak v České republice, tak na Tchaj-wanu, nemohl vrátit do vlasti. Pro mne jako ilustrátora to však byl krásný čas promítání svých vzpomínek a míst a věcí, které mám rád, do ilustrací pro tuto knihu. V nich jsem se mohl vydat do předkřesťanských časů. K hledání motivů, u nichž jsem předpokládal, že by mohly Tchajwance oslovit. Tím se však nasměrovaly ilustrace i celkový design jiným směrem, než bych asi volil při práci na ilustracích v českém prostoru. O překlad básní Karla Jaromíra Erbena do tradiční čínštiny se postarala Melissa Lin, profesorka češtiny na NCCU, se svými třemi studenty. A nakonec náš projekt také podpořilo české ministerstvo kultury. Ministerstvo kultury Tchaj-wanu zařadilo v roce 2022 naši Kytici mezi 40 knih jako doporučenou četbu pro studenty základních a středních škol. Což nás opravdu velmi potěšilo a současně nás to více zviditelnilo. Což je samozřejmě velice dobře pro naše další knihy.

Jakou knihu z nakladatelství Mi:Lu byste doporučil čtenáři, který ještě nikdy nečetl tchajwanskou literaturu?

Je opravdu obtížné takto vybrat jen jednu knihu, protože si myslíme, že nabízíme hodně široký záběr kvalitních spisovatelů. Všichni patří opravdu k velmi oceňovaným a většina i k mezinárodně uznávaným autorům. A podle zpětné vazby od čtenářů prý máme i designově velmi krásné knihy. Dospělým čtenářům bych doporučil naši antologii krátké moderní prózy s názvem Vzpomínky a sny na obratníku Raka, která zájemce uvede do tchajwanské literatury. Jednotlivé přeložené povídky jsou navíc opatřeny odbornými komentáři, které současně uvedou pro čtenáře autora i jeho dílo do patřičných literárních i historických souvislostí.

Která tchajwanská kniha je Vaší osobní srdcovkou?

To je velmi obtížné určit. Mám rád všechny naše knihy. Což je dáno i mým specifickým autorským (ilustračním) procesem, přes který jejich zrod víceméně vždy prochází. Vždy navazuji prostřednictvím textu svoji osobní vazbu se spisovatelem. Ale určitě by to mohla být kniha Letní deště, která právě čerstvě vyšla a kterou napsal tchajwanský autor Tong Wei-ger. Je to velmi zajímavá a poutavá kniha. Můžete ji číst mnoha způsoby. Někdo ji bude číst jako detektivku. Někdo jiný jako psychologické drama. Pro někoho může být lákavé vnímat ji jako sled surreálných obrazů využívajících specifik tchajwanské imaginace a reálií. S lehkým nádechem magického realismu ožívají v této knize rodinné příběhy, zapomenutá místa, místní zvyky a víra, bohové i mrtví, minulá i současná traumata. Tong Wei-ger, mnohokrát oceňovaný i za jiné jeho knihy, získal za Letní deště několik významných ocenění. V roce 2010 bylo autorovi za tuto knihu uděleno první místo v Literární ceně Tchaj-wanu v Kategorii román a v roce 2024 obdržel Velkou literární cenu deníku United Daily za romány Letní deště a Labordova náhodná čísla. Román Letní deště byl dále v roce 2016 mezinárodním internetovým portálem pro čínsky psanou literaturu vybrán mezi 30 nejlepších románů z let 2001 až 2015. Knihu jsme vydali v českém překladu Pavlíny Krámské.

Při Vašem pobytu na Tchai-wanu vyučujete na místní Chinese culture university techniky malby obrázkových knih a pomáháte studentům objevit jejich jedinečný umělecký styl. V čem Vás naopak inspirovali samotní studenti?

Tady bych rád pohovořil o mé autorské knize Malý žlutý deštník. Což je moje první plně autorská kniha, kdy jsem autorem jak textu, tak i ilustrací. Kniha vznikla na podnět mých tchajwanských studentů, kteří mi často kladli otázky, jak uspět v reálném životě po ukončení studia. Chtěli vědět, jak si kultivovat sebevědomí a jak hledat svoji roli v současném světě. Knihu jsem pak v roce 2021 sestavil z mých obrazů malovaných vaječnou temperou a napsal texty tak, aby to vlastně byla taková obrázková kniha pro náctileté až dospělé s obrazy a texty pro „zamýšlení se“. Na Tchaj-wanu tato kniha patří určitě k našim bestsellerům, zvláště na veletrzích s osobním kontaktem se čtenáři. Zaregistroval jsem, že se prodává i v dalších zemích. Knihu jsem totiž předvídavě opatřil rovnou texty v angličtině, čínštině i češtině současně. Takže kniha má tuto svoji velkou výhodu.

Jaké jsou Vaše profesní plány do budoucna?

Plánů je před námi spousta. Připravujeme další ročník našeho programu prezentace tchajwanské literatury v České republice, který jsme nazvali „Myslet jako ostrov“. A vždy vybereme jedno hlavní téma, podle kterého pak pojmenujeme příslušný ročník. V tomto roce jsme zvolili téma: „Já člověk“. V rámci projektu každý rok přivezeme z Tchaj-wanu několik významných autorů do České republiky a uspořádáme pro ně besedy a přednášky pro odbornou i laickou veřejnost. V letošním roce zveme autory Chi Ta-wei (Membrány) a Tong Wei-ger (Letní deště), jejichž díla jsme právě vydali. Takže pevně věřím, že oba spisovatelé si své publikum najdou nejen na našich akcích na knižním veletrhu Svět knihy 2025, ale i na dalších místech v České republice, kde organizujeme naše akce. Pro zájemce, kteří se s autory budou chtít osobně setkat, pak připravujeme takové možnosti pro osobní setkání i na našem stánku KB405 na tomto veletrhu v Křižíkově pavilonu B na pražském Výstavišti. Dále připravujeme také nové tituly pro české i tchajwanské čtenáře v obou těchto zemích. Na Tchaj-wanu letos vydáme knihu Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně a současně připravujeme i další zajímavé překlady v rámci naší tchajwanské edice české literatury. Čeští čtenáři se pak mohou těšit na velmi krásné cestopisné povídky tchajwanské autorky San Mao s názvem Saharské příběhy. A kdo miluje exotickou domorodou literaturu, tak ten uvítá náš další připravovaný titul Anloumianova smrt, jehož autorem je Syaman Rapongan. Ale to ještě není všechno, co pro letošek připravujeme. Čtenáři se mají rozhodně na co těšit!

Co Vám aktuálně dělá radost a na co se těšíte?

Já píši a maluji další své obrázkové knihy a samozřejmě pracuji také na svých obrazech. To mi asi dělá v současnosti tu největší radost a naplňuje mne to. Dále se těším na svoji retrospektivní výstavu s názvem Neobyčejný svět ilustrátora Tomáše Řízka, která se bude konat od dubna do června v Galerii a muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě. Což bude mou první takovouto retrospektivou v českém prostředí po dlouhých čtrnácti letech. Výstava bude obsahovat ilustrace k prvním pohádkovým příběhům vydaným na počátku 90. let 20. století až po výše zmíněné oceněné ilustrace k aktuální knize Můj drahý podivný přítel, Pipi a Čiči. Takže mám velkou radost i z tohoto projektu. Jak vidíte, pořád se mám na co těšit. Pro mne je ale hlavní, že se mi podařilo a daří dělat v životě to, co mne baví i naplňuje, ale i to, co považuji navíc za správné.