Také máte s rodinou a přáteli vlastní knihytoč? Půjčujete si ‚tohle si prostě musíš přečíst‘ a ‚tohle se ti bude líbit‘ a společně pomlouváte ,ta poslední byla nějaká slabá‘? Já musím přiznat, že od té doby, co píšu recenze pro Magazín čtenářů dobrých knih moje hodnota na poli takovéto soukromé knihovny a doporučovatelky nebývale stoupla. A to tak, že už si někteří rodinní příslušníci vybírají v knihovně v mém bývalém dětském pokoji bez mého vědomí. Těžko se na ně ale zlobit. Jak jinak bych zjistila, že jedna z nejlépe hodnocených knih Jojo Moyesové Dívka, již jsi tu zanechal je ideálním čtením na dovolenou pro všechny generace – zaujala mne, maminku i babičku. A co bych nikdy nečekala – dokonce i jednoho plážového povaleče mužského pohlaví!

Vůbec nemám v plánu nikomu z vás nutit, jaké detektivky jsou nejlepší, o to se myslím dostatečně starají ony pověstné zlaté, či stříbrné nálepky s označením Bestseller. O tom, zda jsou udělovány podle oblíbenosti samotných čtenářů, já osobně pochybuji.

Co byste dělali, kdyby před brankou vašeho domu či dveřmi bytu zastavil mladý student, na zádech obří krosnu, trochu zaprášený z cest, vzřením spíše takový kavárenský povaleč, a rozhodl se stát a zírat tak dlouho, dokud ho nepozvete ke stolu a loži? A naopak, zvládli byste se sami takto pozvat k cizím lidem? Ladislav Zibura na svých pěších poutích skrz cizí země testuje pohostinnost a dobrotu lidí a pak o tom píše na sociálních sítích, v knihách a pořádá přednášky po celé České republice. A dělá to velmi vtipně. I proto, že se současnou českou zábavnou literaturou se zrovna pytel neroztrhl, vám jeho knihu doporučuji. A nemusíte být milovníky cestopisů.

Již jste se s touto spisovatelkou setkali a chcete si přečíst další díl? Máte rádi detektivky stylu Agathy Christie? Máte dost potoků krve, kterých je všude plno? Pojďte se ponořit do další „pohodové“ detektivky Louise Pennyové s názvem Hladový duch!

Na Kolibříka jsem se hrozně moc těšila. Už jen proto, že tuto knihu vydalo nakladatelství Host a už to je zárukou skvělého počtení a čtenářského zážitku. Nalákala mě rovněž dobře znějící anotace a hrůzostrašně vypadající obálka.

I přes značnou globalizaci světa si s téměř každým státem dovedeme spojit nějaké jeho specifikum. Švýcarské hodinky a banky, italská pizza, francouzská bageta a impresionističtí malíři, americká svoboda a demokracie. Jenže co si představíte u Afghánistánu? Vojenskou misi? Bojovníky Tálibánu ukrývající se v horách nebo ženy v burkách? Dnešní Afghánistán má jen pramálo společného s tím, jak vypadal ještě v 60. letech minulého století. Svobodný, rozvíjecíci se, hlavní město Kábul bylo tehdy označováno za Paříž východu. Konec těchto zlatých časů ovlinil osud spisovatele Khaleda Hosseiniho i hlavního hrdiny jeho románu Lovec Draků.