Patříte mezi fanoušky nakladatelství Bourdon? Pak by vám  neměl uniknout rozhovor s Františkem Kalendou, který pro nakladatelství hledá nadějné české i zahraniční autory či zajímavé knihy k překladu. Zaměřuje se především na španělskou, portugalskou a francouzskou literaturu a zároveň se psaní jakožto autor osmi knih a publicista také sám věnuje.

Jak vznikl název nakladatelství Bourdon? Nese s sebou nějaký příběh nebo symboliku?

Název vymyslel zakladatel nakladatelství Ivan Pilip a pochází z francouzštiny, ve které znamená „čmelák“. Je to pracovitý a užitečný tvor, což se nám pro vydávání knížek zdálo inspirativní.

Jak dlouho už Bourdon působí na knižním trhu a vzpomenete si na úplně první titul, který jste vydali?

Nakladatelství existuje už třináct let a na náš první titul samozřejmě nelze zapomenout. Byla to totiž kniha Prvok, Šampón, Tečka a Karel od Patrika Hartla, který byl tehdy sice uznávaným divadelním režisérem a scénáristou, ale spisovatelským nováčkem. Nikdo z nás netušil, že se z něj brzy stane vůbec nejčtenější autor v České republice.

Měnící se trh často přináší nové výzvy. Vyvíjelo se nakladatelství v průběhu let jiným směrem, než bylo původně v plánu?

Nepochybně. Bourdon původně vznikl právě s nápadem vydat první knížku Patriku Hartlovi, ale neuvěřitelný úspěch jeho románů nám umožnil si splnit sen a pustit se do publikace dalších titulů, které podle nás v Česku chyběly. Zpočátku šlo zejména o knihy zaměřené na politická, společenská nebo historická témata, v dalších letech se pak přidaly memoáry nebo kvalitní překladová literatura od uznávaných světových autorů, ale i oddechovější tituly s romantickou nebo detektivní zápletkou.

Podle jakých kritérií si vybíráte knihy, které vydáte? Dáváte přednost určitému žánru, tématu nebo třeba intuici? 

V naší redakční radě je skupina lidí s poměrně rozdílnými literárními preferencemi, takže každý z nás přichází s nápady na tituly z různých žánrů. A když už se všichni s tak rozdílnými perspektivami shodneme na tom, že navrženou knihu stojí za to vydat, zpravidla se to ukáže jako dobrá volba. Takže bych to nazval jakousi kolektivní intuicí. Obecně nám samozřejmě záleží na tom, aby byla každá naše kniha dobře napsaná, nějakým způsobem zajímavá, nebo dokonce ve svém žánru výjimečná a aby se dotýkala důležitých společenských témat. Nehodláme zahltit trh spotřebními tituly, na které si měsíc od vydání už nikdo nevzpomene.

Český knižní trh je poměrně pestrý. Jak obtížné je v dnešní době prosadit se a zaujmout čtenáře?

Samozřejmě je to obtížné, vychází tak velké množství knih, že se v nich občas ztrácíme i my sami, natožpak běžný čtenář. Ale věřím, že nám v tomto ohledu pomáhá právě náš způsob výběru a důraz na to, aby byl každý z našich titulů zajímavý a zapamatovatelný – ať už svým tématem, nebo třeba autorem, protože vydáváme i knihy od řady výrazných osobností nejen na poli literatury.

Který z vašich titulů zatím zaznamenal největší úspěch a čím si myslíte, že si čtenáře získal?

Když pominu knihy od Patrika Hartla, jde o autobiografii Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih od slavného hollywoodského herce Matthewa Perryho. Perryho zná skoro každý – sám jsem na Přátelích vyrůstal a myslím, že je to fenomén hned několika generací. Jeho memoáry navíc zaujaly svou mimořádnou upřímností a jsou velmi vtipně a čtivě napsané. Čtenář v nich zkrátka Perryho rozezná hned na první stránce, možná v první větě a nemůže se od jeho příběhu odtrhnout až do konce.

Máte ve svém portfoliu knihu, která vám osobně nejvíce přirostla k srdci? Pokud ano, proč právě tato?

Od svého příchodu do Bourdonu jsem se podílel na výběru každé naší vydané knížky, takže mi k srdci přirostly všechny. Nenapadá mě ani jediná kniha, ke které bych neměl vztah. Ale jelikož odmalička miluji historii a hltám historické romány, mám hodně blízko ke knize Řím jsem já od španělského spisovatele Santiaga Posteguilla, ve které se čtenář seznamuje s mladým Iuliem Caesarem. Tenhle román má zkrátka všechno, co si může milovník historie přát: politické intriky, rodinné vztahy, napínavé bitvy a slavné osobnosti dějin jako je právě Caesar nebo Cicero, které vám při čtení ožívají před očima. Často říkám, že Posteguillo je pro mě více než důstojným pokračovatelem Roberta Gravese, autora nepřekonatelné knihy a skvělého seriálu Já, Claudius. 

Je mezi vašimi knihami taková, která si zaslouží více pozornosti, než se jí dosud dostalo?

Určitě bych zmínil Ostrov temnoty, což je detektivka od mladého a mimořádně talentovaného autora, která se odehrává na skotských Orknejských ostrovech. Atmosféra divokého severu Skotska je podle mě v téhle knize vystižená úplně dokonale a nezadá si s těmi nejlepšími skandinávskými detektivkami. Zápletka je navíc originální, autor skvěle píše a vymyslel unikátní hlavní hrdinku, která stejně jako sám spisovatel trpí autismem.

Můžete nám alespoň trochu poodhalit, na jaké tituly se čtenáři mohou těšit v roce 2025?

Na letošní rok máme opravdu velké plány. Knížka, která je myslím úplně pro každého, se jmenuje Vedli jsme si dobře, hochu a jde o autobiografii Anthonyho Hopkinse. Nevím, jak to máte vy, ale pro mě je sir Hopkins naprostá legenda a nemohu se dočkat, až nahlédnu do zákulisí natáčení filmů o Hannibalu Lecterovi nebo jeho shakespearovských divadelních představení. Milovníci skandinávských detektivek se mohou těšit na pokračování úspěšné knihy Slunovrat od švédské spisovatelky Liny Areklew, vyjde také pokračování již zmíněného Posteguilla románu o Caesarovi s názvem Proklatý Řím. Z literatury faktu pak zmíním třeba Vaťácký vývar od finského odborníka na boj s dezinformacemi, který popisuje, jak se bránit šíření ruské propagandy, nebo Šokující výpověď jednoho komika od vynikajícího amerického komentátora Billa Mahera. Ten se ve své knížce tvrdě opírá do pravicových i levicových extremistů, vysmívá se cancel culture a politické korektnosti a zároveň upozorňuje na nebezpečí návratu fašizujících diktátorů.

Jak vnímáte aktuální trendy v literatuře? Jsou nějaké žánry nebo témata, která podle Vás budou v nejbližší době rezonovat mezi čtenáři?

Za jeden z výrazných trendů považuji stále důležitější roli samotného autora nebo autorky knihy. Čtenáři podle mě častěji než dříve vyhledávají silné osobnosti, které dokáží zaujmout nejen svým psaním, ale i vystupováním na veřejnosti nebo na sítích, svými názory nebo třeba zajímavou a inspirativní činností. Zároveň stále rezonují a bezpochyby i nadále budou rezonovat témata, která se nějak dotýkají naší společnosti, jejích současných problémů nebo třeba nedořešených traumat z minulosti. Skvěle to podle mě ilustruje obrovská popularita filmu Vlny, který se věnuje roku 1968, a samozřejmě i řada úspěšných českých a zahraničních knížek z poslední doby.

Co je podle Vás největší výzvou v práci v nakladatelství a co Vás na této práci naopak nejvíce baví? 

Největší výzvou je určitě vždycky přežít podzimní období, kdy vychází největší množství titulů a ze všech stran se na vás valí další a další úkoly nebo požadavky, které nesnesou odkladu. Rozhodně nemůžete počítat s tím, že budete mít při práci v nakladatelství stabilní pracovní dobu: často se stane, že něco na poslední chvíli doděláváte uprostřed noci nebo opravdu brzy ráno, protože na vás tiskárny prostě nepočkají. Ale přesto si užívám opravdu každý okamžik. Moc mě těší, že se mohu podílet na vzniku nových a zajímavých knih a u každé z nich se modlím za to, aby si našla čtenáře, kterým je určená. Nejvíc mě asi baví samotný proces výběru, kdy s kolegy hledáme zajímavé knížky od domácích nebo zahraničních autorů, pročítáme se rukopisy a hodnoceními a pak je dlouze diskutujeme v redakci. Samozřejmě jsem pak hrdý, když se mi podaří nějakou knihu prosadit, zvláště když se následně dočká zaslouženého čtenářského úspěchu.

Dejte našim čtenářům 5 knižních tipů, které by jim určitě neměly uniknout.

Podělím se s dovolením o knížky, které vyšly nedávno nebo v nejbližší době vyjdou a podle mě rozhodně stojí za přečtení:

1. Wolfgang Münchau: Kaput. Jde o vynikající analýzu německých hospodářských problémů z pera předního ekonomického novináře. Pokud chcete porozumět dnešnímu Německu, Kaput si nemůžete nechat ujít.
2. Michelle Dunne: Hodná holka. Neuvěřitelně čtivý irský psychologický román o sériové vražedkyni, které možná budete i trochu fandit.
3. Anna Tell: Kde se skrývá pravda. Pokud máte rádi severské detektivky, tahle knížka je přesně pro vás. Navíc ji napsala skutečná policejní inspektorka, takže je nejen napínavá, ale na rozdíl od mnoha jiných knih v žánru stoprocentně realistická.
4. Petr Hlaváček (ed.): Disidenti u moci. Mimořádná kniha, ve které naši nejslavnější disidenti a intelektuálové vzpomínají na sametovou revoluci a zamýšlejí se nad stavem české demokracie a společnosti.
5. Tomáš Klvaňa: Svět podle Trumpa. Kniha pro každého, kdo chce porozumět současnému dění ve Spojených státech. Jde o brilantní portrét Trumpa jako člověka i politika.

 

Jak nejraději odpočíváte?

Od šéfredaktora nakladatelství to možná bude znít trochu podezřele, ale přísahám, že je to při čtení nebo psaní knížek. A jelikož mám rád i audioknihy, často je to spojeno třeba s vařením. Takže něco připravuji pro manželku, přitom s napětím poslouchám audioknihu a výborně si u toho odpočinu.