Název tohoto článku je mírně zavádějící. Neboť ne nadarmo se říká „sto lidí, sto chutí“. Své o tom ví každý milovník knih, to, co se líbí jednomu, druhý nedokáže přečíst. Já osobně třeba neumím číst novodobou červenou knihovnu s nádechem erotiky. Ano, jsem zcela nepolíbená boomem knihy Padesát odstínů šedi. Tak tedy článek „Právě teď nás baví“ bude o novinkách v knižním světě, o novinkách, které momentálně hýbou knižními vodami a o novinkách, které se chystám číst.

Existuje milion a jeden vědecký důvod, proč si najít čas a svým dětem předčítat knížky. Vážně. Psali to na internetu. To máte: bohatší slovní zásoba dítěte, vyšší IQ, větší představivost, trénink soustředění, naslouchání druhým, zkrátka samé blahodárné vlivy na emoční, jazykový, myšlenkový a morální vývoj. Jenže na internetu píšou kdeco. Proč fandím předčítání dětem já?

Co dostáváme u nás v Dobrých knihách pod stromeček? To je přece jasné, převažují hranaté dárky, které všichni milujeme. Ráda bych vám představila svého knižíška, letos byl poměrně bohatý a já jsem moc spokojená. Po rozbalení dárků jsem se zachumlala pod deku, hodila nohy na stůl, vzala si tu hromadu k sobě, všechny ty voňavé papírové krásky očmuchala, pohladila, podrobně prohlédla a pročetla obálky. Myslím, že je to rituál mnoha knihomolů, nemám pravdu?

Patříte k těm, kdo se zajímají o historii, mají rádi romantiku, napětí, nečekané zvraty a krásy Skotska? Pak vás jistě uchvátí historická série Outlander (Cizinka), jež si získala miliony čtenářů po celém světe. Byla podle ní natočena seriálová verze, která se věrně drží knižní předlohy. Nechte se vtáhnout do děje a prožijte s hlavní hrdinkou Claire všechny její radosti i strasti poté, co se náhle ocitne v minulosti. Tam se totiž skrývá její budoucnost.

No, jaká by to asi byla? To je pro knihomola zapeklitý úkol, kandidátů by bylo minimálně deset. Ale rozhodla jsem se dát na intuici a doporučit tu, která mě napadla jako první. Hvězda nad arabským peklem od Moniky Wurm.

Nový rok je pro většinu z nás období velkých plánů. Aspoň mám ten pocit, protože kam se hnu, tam vidím motivované lidi – v lednu v tělocvičnách v našem městě není jediný neobsazený stroj, na mém běžeckém okruhu v lese, kde se po zbytek roku trochu bojím, nemusím používat čelovku, protože cestu osvětlují jiní. Kolegyně v kanceláři si místo oběda z kantýny nosí kabičky se salátem a kolegové mají pusu plnou projektů, které letos určitě rozjedou. V únoru je vše ve starých kolejích.