Kreslený průvodce skrytou Prahou
Procházky tam, kde Praha dýchá nejvíc
Kniha propojuje rezidenční čtvrti s industriální periferií, přírodní památky s historickým centrem. Materiál je poskládaný z pozorování, toulání i záměrného zabíhání do míst, která obvykle míjíme bez povšimnutí. Autor dokazuje, že i 496 km² Prahy může být kouzelnou zahradou – stačí zpomalit, odbočit a dívat se.
Právě tato místa, ležící „trochu stranou“, se v jeho kresbách mění ve vizuální mapy městského podvědomí:
-
zanedbané okraje a zarůstající proluky,
-
vnitřní periferie sotva pár minut od centra,
-
zákoutí, která v běžném rytmu přehlížíme,
-
nečekané výhledy, tichá zákoutí i zapomenuté industriální skvosty.
Kreslený průvodce, který se čte jako dobrodružství
Staněk není pasivní pozorovatel. Jeho kresby jsou živé, poetické i surové zároveň – mohou připomenout osobní deník, terénní zápisník i grafický román. Město se pod jeho rukama mění v organický celek: pulsuje, roste, chátrá a znovu se proměňuje.
Doslovy od Radana Haluzíka a Epose 257 přidávají knize další rovinu – sociálně-antropologickou i uměleckou. Nad běžnými ulicemi se tak otevírá hlubší přemýšlení o tom, jak město funguje a jak se v něm sami pohybujeme.
Kdo je autor?
Tomáš Staněk (1994) je výrazná osobnost současné české vizuální kultury. Absolvent ateliéru ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, výtvarník i hudebník, který pracuje s komiksem, volnou kresbou, malbou, stěnomalbou i postgraffiti.
Je autorem komiksových knih METRO (2017) a PRÁZDNINY (2023), téměř deset let stál za komiksovým magazínem XRXMAG, tvoří muraly v rámci dua OBRAS AKROBAD a zároveň působí v rapových projektech Dvě Slunce a DBKL.
Praha je jeho rodné město a zároveň nevyčerpatelná inspirace. Volná série PRAGA CAPUT REI PUBLICAE, jejíž nejnovější výhonek představuje právě tato kniha, je osobitou vizuální kronikou města – poctou i kritikou zároveň.
Tento kreslený bedekr není turistická publikace. Je to pozvánka k vlastnímu objevování.
K tomu, abychom znovu našli radost z města, které známe – a přesto ho možná ještě nevidíme.
