Spisovatelka Jana Poncarová se ve své tvorbě věnuje opravdovým příběhům obyčejných lidí, jejichž životy poznamenaly velké historické události. S citlivostí a důrazem na historickou přesnost oživuje dopisy, deníky a archivní materiály. Její knihy dokazují, že i malé osobní příběhy dokážou vyprávět velké dějiny. Co byste řekli na cestování v čase za doprovodu samotné autorky?  

Milí čtenáři, 

také vás v dětství bavila představa, že byste se mohla přenášet do minulosti? Mě moc. Milovala jsem filmy pro pamětníky, znala jsem jménem všechny prvorepublikové herce a herečky a ráda jsem poslouchala vyprávění pamětníků. Když jsem začala psát příběhy podle skutečných událostí, splnila jsem si hned dva dětské sny: píšu o historii a zároveň jsem se stala autorkou knih.

Pro holku, kterou jsem kdysi byla a která si přála cestovat v čase, jsem napsala svou první dětskou knihu. Tajemství Věřina deníku se odehrává na půdě naší chalupy, kde Ida, která žije v současnosti, najde divnou dívku. Věra si píše deník a má schopnost cestovat v čase. Kamarádky se tak ocitnou v klíčových okamžicích 20. století a zažijí mnohá dobrodružství.

Stejné dějiště, naši chalupu v Dobřívě, má i můj nejnovější román Anna R. Když jsme na půdě objevili dopisy z první světové války, věděla jsem, že je to impuls vyprávět příběh Anny Reindlové a jejího manžela Františka, kteří spolu spokojeně žili, než si mocnosti vyhlásily válku. Ze vsi po mobilizaci ze dne na den zmizeli práceschopní muži a z matek a hospodyní se stali hospodáři.

Chci vás proto pozvat, pojďte si se mnou zacestovat časem. Zimní měsíce jsou přece pro čtení příběhů jako stvořené.

Hezký den přeje Jana Poncarová