Jana LeBlanc je milovnice knih. Čekali byste od novinářky něco jiného? Na svém blogu Co mi udělalo radost www.comiudelaloradost.cz se se čtenáři často dělí o tipy na knížky a zajímavé postřehy z četby. Ne každý z nás knihomolů ale potřebuje své pocity z přečtené knihy ventilovat v on-line světě. Přesto by si je rád uchoval. Přesně pro takové případy vytvořila Jana LeBlanc společně s ilustrátorkou Martinou Pavlovou Zápisník milovnice knih. A mě nadchnul. Nápadem i provedením. Proto jsem chtěla od autorky vědět víc – o Zápisníku, o čtenářském deníku a vztahu ke knihám.

Doporučit někomu knihu, která by mu připomínala dovolenou ještě dlouho po ní, je oříšek hodný ostrozubé veverky. Každý to totiž má rád jinak. Někdo se prohání na kole, jiný se snaží plně propít programem all-inclusive, někdo medituje, jiný podléhá festivalové vřavě. Stejně jako existují tisíce způsobů, jak strávit léto, existují i tisíce knih, kterými si lze připomenout "co jsi dělal loni v létě". Horory v mém výběru nečekejte, lásku a vůni dálek ale ano. Takové bylo totiž moje léto.

Nedaří se vám po létě dopnout džíny? Tomáš Kosačík alias Břicháč Tom vám ve své nové knize Máme to rádi zdravě poradí, jak se opět dostat do formy, a co víc – už nikdy nepřibrat.  Kniha plná úžasných zdravých receptů pro celou rodinu bude v prodeji již toto září, předobjednávat však můžete už dnes. Hurá!

Pokud máte rádi nezvyklé prostředí, navíc obestřené jakýmsi tajemnem, pak je pro vás kniha Prostá pravda jasnou volbou.

Četla jsem, že pětina žen, které se léčí z alkoholismu, propadla své závislosti krátce po narození dítěte. Upřímně, někdy se tomu vůbec nedivím. Když se celý den snažíte nakrmit a přebalit někoho, kdo se zarytě nechce nechat nakrmit a přebalit, aby ve finále spustil řev hlasitější než sirény civilní obrany jen proto, že chce přebalit nebo nakrmit, je to trochu deprimující. A demotivující. Ale stejně jako jiná období „na která budeš jednou vzpomínat“ se i tohle musí přežít. Skotská blogerka Gill Sims se vás ve své knize Proč máma pije bude snažit přesvědčit, že se sklenkou v ruce to jde lépe.

A je to tady, přátelé! My, unavení, vyčerpaní, vyždímaní psychicky i finančně, rodiče, jsme se dočkali. Za týden se opět otevřou školní vrata a naše děti se vrátí zpátky do lavic. Žádné přemlouvání, ať už vstanou z postele, když je poledne. Žádné hledání po ztemnělých uličkách, protože už měli být dávno doma u večeře. Žádné – mami, dáš mi na zmrzlinu? Ne ne, kdepak. Teď nám ještě peněženky trochu zapláčou, protože přece nová taška nebo pouzdro je opravdu nutná, známe naše děti, že ano. Ale pak, pak si dáme nohy na stůl a ve chvílích volna si prostě taky uděláme čas pro sebe. Myslím, že ho potřebujeme všichni, ať už maminky nebo tatínkové.