Vybíráte někdy knihy podle nálepky bestseller či na základě prestižního ocenění? Pokud ano, jistě by vám neměla uniknout kniha Nestvůra z Essexu, označená za britskou knihu roku 2016. I když byla v originále poprvé vydána již před dvěma lety, v českém překladu se objevila teprve před pár týdny.

„Do Colchesteru. Colchester! Co je vůbec v Colchesteru? Nějaké trosky a řeka a venkovani s plavacími blánami mezi prsty a bláto.“ (str. 44) Příběh nás zavede do Londýna roku 1893, kde žije mladá žena Cora se svým manželem a synem. Poté, co nešťastně ovdoví, se Cora rozhodne odejít z města a změnit způsob života. Pobyt na venkově v Essexu je pro ni přímo ideální. Příroda, kterou tak moc miluje a nečekané geologické objevy a zajímavosti v této oblasti ji okouzlují. Také ji velmi uchvátí pobřežní vesnička Aldwinter, která v sobě ukrývá mnohem více, než se na první pohled může zdát, i místní pastor William Ransom, který se svojí rodinou Coře a jejímu synovi nabídne pomocnou ruku. Že čeká Coru zasloužený oddych? Ani zdaleka ne! Po vesničce a jejím okolí se již nějakou dobu šíří zvěsti o návratu legendární nestvůry, snad obřího hada, který obývá moře a požírá nebohé vesničany. Jedni v neznámém monstru vidí příležitost, druzí - jako pastor - zase bludy zatemňující mozek a odklon od pravé víry, proti kterým je nutno zasáhnout. Pro hlavní hrdinku je to však milá zpráva: vždy toužila objevit nový živočišný druh a získat tak vlastní cedulku v přírodovědném muzeu. Celkově se tato kniha dá označit za román, který vypráví o nalezené svobodě, o poznání, o vzniku nových a nečekaných přátelství, o lásce, která se může zrodit v každé situaci či přes nepřízeň osudu, dále o ideálech, které jsou ceněné společností, či o vysokých cílech a hlavně o protikladech, které se přitahují. „Vždycky jsem tvrdila, že žádné záhady neexistují, pouze věci, které ještě neznáme, ale poslední dobou si začínám myslet, že ani poznání nezbaví svět všech podivností.“ (str. 226) Jelikož jsem se s autorčinou tvorbou setkala poprvé, velmi mě překvapil její popisný um. Někteří autoři dávají spíše přednost rozvoji dějové linie příběhu, ona však ne! Sarah Perry píše nádherně, díky ní si člověk dokáže představit svět a dobu, ve které postavy žijí. Umí věrohodně vykreslit hlavní i vedlejší postavy. Klasickou románovou stavbu doplňuje o korespondenci mezi hrdiny. Příběh, mapující životy postav po téměř celý jeden rok, však neměl spád, negradoval, více méně se v něm nic nedělo a nedokázal čtenáře překvapit či něčím neuvěřitelným nadchnout. Na závěr bych už jen zmínila pár postřehů. Nestvůra z Essexu má velmi krásnou obálku, která jistě nejednoho čtenáře v knihkupectví zaujme. Také přesto, že je velmi popisově bohatá, se čte dobře a stránky vám doslova mizí před očima, když se tedy odpoutáte od velkého očekávání a od toho, že se dějová linie moc nemění. Viktoriánská Anglie a její hrdinové jsou za mě to nejlepší, co autorka dokázala čtenáři nabídnout. I přes celkové hodnocení 3,5* z 5* mohu knihu s čistým svědomím doporučit, jelikož má co nabídnout, i když má své slabé stránky. Zkoušíte rádi nové neznámé autory či se držíte staré osvědčené klasiky?