Spisovatel Jan Vavřík je pro mě osobně synonymem skromnosti, lidskosti a upřímnosti. Do svých knih vkládá autentické příběhy, které čerpá ze svých zážitků a které si získaly srdce nejednoho čtenáře. Na nic si nehraje, říká, co si myslí a jde si za svým. Možná právě proto se může věnovat zaměstnání, jaké vykonává, a ve volném čase, kterého nemá mnoho, spřádá nitky příběhů, které se čtou samy. Je mi velkou ctí, že mi dovolil jej krátce vyzpovídat a na náš telefonní hovor dlouho nezapomenu.
Michaela Klevisová patří mezi nejoblíbenější autorky detektivek v naší zemi. Už dvakrát obdržela Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku, kterou uděluje česká sekce Asociace autorů detektivní literatury (AIEP). Vedle toho je rovněž žurnalistkou a mezi její největší koníčky patří cestování a zvířata. Ostatně je to znát i na jejích knihách. Právě před nedávnem vydala už šesté pokračování ze série s vyšetřovatelem Josef Bergmanem. A právě o Sněžném měsíci i jejích plánech do budoucna jsme si s ní popovídali.
Hledáte nějakou literaturu pro mládež, která by měla pobavit, ale zároveň i poučit? Potom by vás neměla minout česká autorka Klára Smolíková, jejíž tvorba právě tyto požadavky dokonale splňuje.
V loňském roce rozvířil českou knižní scénu prvním českým LGBT románem pro mládež Muffin a čaj. Decentní a svěží příběh lásky středoškoláků Kita a Daniela si získal nejednoho příznivce, včetně mé, zprvu skeptické, maličkosti. Letos vydané pokračování s názvem Koláčky a spiklenci je stejně dobře hodnocené, opět extrémně čtivé, ale podle mne mnohem vyzrálejší. Bylo těžké při psaní udržet vysoko nasazenou laťku? Jakým způsobem Theo Addair píše? A jak zvládá psaní skloubit s pracovním životem? Zeptala jsem se.
Znáte Sandru Dražilovou Zlámalovou? Že neznáte? Pak dovolte, abych vám jí představila. Sandra zatím vydala dvě pohádkové knížky. Kulíškovy neposedné příhody a Čarodějnice Bordelína, která vyšla před pár týdny. Do toho právě dopsala třetí knihu, snad mohu prozradit, že se jedná o pokračování skřítka Kulíška a jeho dobrodružství a my už se všichni moc těšíme, až kniha spatří světlo světa. Její pohádky jsou doprovázené nádhernými ilustracemi od Marie Koželuhové, které zaujmou nejen každé dítko, ale i mnohé dospělé. Sandra vystudovala učitelství jak pro střední, tak pro základní školy, z čehož čerpá i ve své tvorbě. Dříve se věnovala také překládání a tlumočení z německého jazyka. Nyní je především maminkou tří uličníků, takže jsou všechny její příběhy „testované na dětech“. Miluje knížky, sportování a cestování se svými dětmi a manželem. Seznámily jsme se díky mému recenzování knih, blogu, a myslím, že i spisovatelce Monice Wurm, která je naše nejoblíbenější a obě se s ní známe osobně (rozhovor s Monikou najdete zde). Sandra je velice milá, skromná žena, a já jsem nesmírně vděčná, že mě před několika lety oslovila a že jsme se mohly poznat také osobně. Její pohádky jsou promyšlené do posledního detailu, jsou zábavné a zároveň, nenápadným způsobem, pro děti velmi poučné. Ale teď už ji pojďme pozdravit.
Jana LeBlanc je milovnice knih. Čekali byste od novinářky něco jiného? Na svém blogu Co mi udělalo radost www.comiudelaloradost.cz se se čtenáři často dělí o tipy na knížky a zajímavé postřehy z četby. Ne každý z nás knihomolů ale potřebuje své pocity z přečtené knihy ventilovat v on-line světě. Přesto by si je rád uchoval. Přesně pro takové případy vytvořila Jana LeBlanc společně s ilustrátorkou Martinou Pavlovou Zápisník milovnice knih. A mě nadchnul. Nápadem i provedením. Proto jsem chtěla od autorky vědět víc – o Zápisníku, o čtenářském deníku a vztahu ke knihám.
