Pedagog a fotograf Ondřej Durczak vydává již svou v pořadí devátou knihu s názvem Zrození metropole – Ostrava ve fotografiích padesátých a šedesátých let 20. století. Unikátní publikace obsahuje přes dvě stovky mnohdy dosud nepublikovaných dobových fotografií Ostravy, doprovázených stručnými a zajímavými komentáři. O knize jsme si povídali se samotným autorem - Ondřejem Durzakem. 

Zrození metropole – Ostrava ve fotografiích padesátých a šedesátých let 20. století není Vaší první knihou. Jak se zrodila myšlenka vytvořit fotografickou knihu a jak dlouho vznikala? Bylo těžké získat materiály? Co bylo nejtěžší?

Zrození metropole je mojí devátou knihou, u níž jsem autorem nebo spoluautorem. Ty předchozí, podobně jako Zrození metropole, propojují moji profesi – fotografii – s mým zájmem o region Ostravska.

Poslední tři knihy jsem vytvářel s mým kolegou Jiřím Siostrzonkem. Téma průmyslové Ostravy poválečného období nás oba lákalo již delší dobu. Velkou mírou ale k myšlence vzniku knihy přispěl ostravský sběratel pohlednic Zdeněk Wludyka, který si přál udělat tzv. srovnávačku – knihu komparující historický pohled s tím současným. Tento projekt jsem zahájil na začátku roku 2020, ale ukázalo se, že celou knihu takto koncipovat nepůjde, protože by byla nezajímavá a stereotypní. Nicméně zůstaly mi skeny pohlednic, a tak se zrodil nápad udělat z nich samostatnou knihu doprovázenou komentáři. Po zkušenostech s tvorbou předchozích knih nebyl vznik Zrození metropole už tolik náročný. Přesto to trvalo skoro tři roky.

Jaký máte vztah k Ostravě a jak se promítl do knihy? Proč právě období padesátých a šedesátých let 20. století?

K Ostravě mám hluboký vztah. Je to mé rodné město, stále zde žiji a rád bych tady také zůstal. Z té průmyslové identity Ostravy jsem sice zažil a zažívám už jen relikvie, nicméně i z dětství si pamatuji nezaměnitelný charakter města, který jsem se pak snažil reflektovat ve své první knize Ostrava v důchodu. Průvodce po zaniklé slávě (2015). Práce na knize Zrození metropole můj vztah k městu ještě prohloubila. Byla to moje nejradostnější práce na knize a snad se to trochu projevilo i v jejím obsahu.

Padesátá a šedesátá léta jsme zvolili, protože toto období ještě nebylo prostřednictvím archivních fotografií a pohlednic v knize samostatně zpracované. Navíc se jednalo o období výrazné průmyslové i bytové výstavby i celkového urbanistického rozvoje města podporovaného samozřejmě tehdejší ideologií. Čerpali jsme hlavně z dobových černobílých pohlednic, které se vyznačovaly mimořádnou technickou a řemeslnou kvalitou. Pohlednice z období tzv. normalizace už jsou charakteristické výrazným poklesem kvality.

Jak se Ostrava v těch letech prezentovala na oficiálních tiskopisech a jaká byla Ostrava ve skutečnosti?

Obraz Ostravy té doby byl velmi idealizovaný. V tiskovinách byla Ostrava prezentována jako vzorové socialistické město s označením „město uhlí a železa“. Klíčovými motivy knih a časopisů padesátých let se stala například výstavba Nové huti Klementa Gottwalda nebo bytová výstavba v Ostravě-Porubě. Motivy ostravských pohlednic padesátých a šedesátých let bylo ale především centrum města – Moravská Ostrava. Okrajové městské obvody, dělnické kolonie, ale i nové stavby šedesátých let se naopak na pohlednicích prakticky neobjevily.

Jaká je Ostrava podle Vás dnes? Jak se proměnila?

Ostrava se myslím proměnila hlavně v posledních asi deseti letech. Rozhodně k lepšímu. Město žije kulturou, společenským životem i realizací zajímavých architektonických projektů. Za těch sedmdesát let – doby od prvních publikovaných fotografií v knize po dnešek – je nejvýrazněji znát zánik těžkého průmyslu.

Jaké je Vaše nejoblíbenější místo z dětství? Vracíte se tam? Jaké je Vaše nejoblíbenější místo nyní?

Možná to bude znít zvláštně, ale mým oblíbeným místem z dětství je nádražní budova v Ostravě-Vítkovicích. Táta totiž bydlel nedaleko a často nás tam s bratrem bral na víkendové procházky. Už v těch devadesátých letech to bylo poměrně zpustlé místo. Fascinovalo mě megalomanské pojetí budovy a působila na mě i kombinace betonu, ocele a skla. Navzdory svému chátrání je to dodnes ceněná památka bruselského architektonického stylu. V knize ji najdete na straně 213. Dodnes se tam občas vracím a místo fotografuji. Nyní mám z Ostravy nejraději asi její historické centrum.

Překvapila Vás Ostrava něčím, co jste o ní do doby přípravy knihy nevěděl?

Spíše to byly dílčí drobnosti. Nic významného mě nepřekvapilo.

Některé fotografie jsou z Vaší sbírky? Jak je získáváte? Je sbírání starých dobových fotografií Vaší vášní?

Na sbírání archivních materiálů ohledně Ostravy a zdejšího regionu se nezaměřuji systematicky. Když ale na něco pěkného narazím, koupím si to. Obvykle to je v nějakých místních vetešnictvích, na bleším trhu a občas na internetu. Mnohem více pro své knížky využívám soukromých sbírek nebo archivů sbírkotvorných institucí – Archivu města Ostravy, Ostravského muzea aj.

Proč bych si knihu měla koupit třeba já, když z Ostravy nepocházím a ta místa neznám? Čím kniha oslovi čtenáře mimo Ostravu?

Od počátku bylo mojí podmínkou zachování vysoké obsahové, řemeslné a technické kvality reprodukcí. Jinými slovy, aby kniha Zrození metropole nezaujala jen lidi s nějakým osobním vztahem k motivům snímků, ale aby měla význam i pro fotografy, zájemce o poválečné československé dějiny apod. Regionální přesah je moje velké přání u všech knih, na kterých pracuji. Tedy Zrození metropole myslím není jen Ostrava, ale i průmysl, bydlení, dobová kultura, životní styl, každodennost, ale i socialistická ideologie…

Chystáte další knihu? O čem bude, představíte ji našim čtenářům?

Ano, a opět to k mé radosti bude s Jiřím Siostrzonkem. Tematicky zůstáváme v regionu a budeme připravovat knihu Vzhůru do dolu! Fotografické album průmyslového a kulturního dědictví uhelného hornictví Ostravsko-karvinského revíru. Kniha by měla prostřednictvím fotografií od počátku minulého století do dnešních snímků reflektovat dobu největší koncentrace dolů v regionu po postrpůmyslové období a konverze důlní architektury. V knize použijeme historické fotografie, doplňované průběžně mými fotografiemi. Téma uhelného hornictví Ostravska a Karvinska fotografuji už více než deset let.

Máte čas číst beletrii? Jaký žánr máte nejraději? Jakou knihu si berete třeba na dovolenou?

Přiznávám, že beletrii bohužel prakticky nečtu. O to více se soustředím na odbornou nebo populárně-naučnou literaturu. I vedle postele mám knihy tohoto žánru. Přirozeně čtu nejvíce texty o fotografii nebo regionu Ostravska, Moravskoslezského kraje apod.