Vystudovala jste žurnalistiku. Volila jste tuto školu, abyste si splnila dětský sen stát se spisovatelkou?

Je to tak. Jako dítě jsem měla velký sen, ale tehdy jsem si ještě nedokázala představit, že by se mohl doopravdy splnit. Spisovatelé byli Stephen King nebo Agatha Christie. Ne malá holka z "Budějc". Psát jsem ale chtěla. Proto jsem tehdy volila o něco dosažitelnější cestu s myšlenkou, že svůj cíl nevzdávám. Třeba jednou v budoucnu…

Jak dlouho jste knihu Símka psala, co bylo nejtěžší?

Símku jsem psala během loňska. Začala jsem zkraje roku, pak přestala. Pak zase začala a přestala. Milion věcí, které byly přednější a odváděly mi pozornost. Až mě naštvalo, že se pořád motám v kruhu. Tak jsem odjela z Brna, zavřela se v hotelovém pokoji v Praze a psala. A kus knihy byl na světě. Ještě jsem to takhle zopakovala na dalších místech republiky. Bylo potřeba si přiznat, že doma nemám takovou múzu, a vymyslet plán B. Tohle období, než jsem přišla na to, co mě brzdí, bylo na Símce nejtěžší.

Existuje v reálném životě Símka nebo je celý příběh vymyšlený?

Skutečná Símka neexistuje. Lidé se mě často ptají, jestli je to autobiografie. Není. Jsem vděčná, že patřím k těm šťastným dětem, které mají s mámou skvělý vztah. Mojí mamce jsem knihu věnovala a také mi ji křtila, je kmotrou Símky.

Možná proto mě dlouhodobě udivuje, že to v některých rodinách může být jinak. Pouto s mámou je podle mne to nejpřirozenější, co člověk může mít. Když tenhle vztah nefunguje nebo je nějakým způsobem narušený, přijde mi to hrozně smutné. Doteď jsem žila s tím, že jde spíš o výjimky. Překvapilo mě, kolik lidí se v Símce (ale i v její mámě) našlo.

Čtenář by očekával, že hlavní hrdinka bude usilovat o lásku otce, ten je ale v příběhu upozaděný. Símka usiluje od narození o lásku matky. Nenaložila jste hlavní hrdince hodně?  

Símka o sobě v úvodu říká, že není žádný tvrďák. Já ale myslím, že tvrďák je. Je neskutečně silná, pořád se snažila hledat cesty, nevzdat se. Poháněla ji přirozená touha dítěte po lásce vlastní mámy.

Když jsem začala Símku psát, neměla jsem tušení, jaká vlastně nakonec bude, jak se bude v různých situacích chovat. V průběhu mě ale přesvědčila, že to zvládne. Dokázala to už jako dítě, proto jsem věděla, že tu „nálož“ zvládne i v dospělosti.

Splnil by se Símce sen, kdyby kniha pokračovala? Věnovala by se pečení?

Myslím, že ano, ale ne hned. Nejspíš ve zralejší dospělosti, až by nabrala trochu toho zadupaného sebevědomí. Podle mě je těžké začít věřit sám sobě, když vás odmalička někdo dusí a dává vám pocit, že jste nikdo. Nebo že můžete za všechno špatné, co se děje. Možná to ani nejde. Ale možná jo. Krůček po krůčku. Třeba díky škole, kam by se vrátila a kterou by dostudovala? Třeba díky Kubovi, který by ji podporoval? Kdo ví 😉

Celý příběh je složený z krátkých úseků, které vystihuje hlavní claim, titulek, proč jste zvolila tento styl vyprávění?

Záměr to zprvu nebyl, forma i struktura příběhu mi vznikaly pod rukama. Já mám ale obecně ráda věci, které plynou svižně. Když dokážete vyjádřit myšlenku jednoduše, a přitom výstižně. Kdy vás něco chytne tak, že potřebujete vědět, co bude dál. Zdlouhavé popisování a omáčky ubírají textu i příběhu dynamiku. A to je mnohdy škoda.

Můžou se čtenáři brzy těšit na další příběh?

Určitě ano. 😊

Máte čas číst knihy jiných autorů? Co jste četla naposledy?

Čas na knihu si ráda najdu. Pamatuju si jediné období, kdy někde na stole nebo poličce neležela rozečtená knížka, a to bylo na vysoké škole. Tam jsem měla co dělat, abych přečetla skripta. 😁 Momentálně čtu novinku od Viktorie Hanišové Neděle odpoledne. Předtím Destrukci od Stanislava Bilera.

Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha z dětství?

V dětství jsem milovala Honzíkovu cestu a Dášeňku, asi jako každé dítě. A samozřejmě Staré řecké báje a pověsti. V pubertě mě pak úplně pohltila kniha Na cestě od Jacka Kerouaca. Na gymnáziu jsme četli úryvek v učebnici a ten mě tak vtáhnul, že jsem po škole okamžitě běžela do knihovny. Tu knížku jsem prostě musela mít!

Je nějaká kniha, ke které se vracíte, která Vás v životě ovlivnila?

Kromě Símky, která nastartovala můj život novým směrem? 😊 Je více knih, které mě ovlivnily v různých směrech. Třeba zmíněný Kerouac. Díky němu jsem si uvědomila, jak zásadní je pro mě pocit svobody. Ráda čtu i knihy věnující se židovské tematice a holocaustu. To je téma, které na mě velice silně působí. Z tohoto ranku vyzdvihnu Hanu od Aleny Mornštajnové, která navíc odstartovala moji lásku k českým autorům