Od dob vynalezení elektronických čteček se toho hodně změnilo. Plno čtenářů, kteří byli dosud věrni pevné vazbě (nebo při nejhorším papírovému přebalu), z ničehonic přesedlali na čtečku. V následujícím článku se pokusíme dát dohromady vlastnosti, které jsou charakteristické pro čtečky a pro knížky.

Nejveselejší období roku je konečně tu! Večer je dlouho vidět, vychlazené drinky tak nějak lépe chutnají a knížky se dají číst venku na dece.

Deník kastelána je knižní prvotina, kterou nás potěšil Jan Bittner alias Evžen Boček již před 15 lety. Ač je tomu již pěkná řádka let, ke knize se stále vracíme. A proč?

Máš ráda netradiční způsoby vyprávění? Že ti tzv. du-forma nic neříká? A co kdybych já, vypravěč, adresoval příběh přímo tobě? Ano, tobě! Bude to příběh plný snad až moc velké lásky. Připadá ti to lákavé? A co kdybych byl tak trochu psychopat a ty mou vyhlídnutou obětí? Tedy, ehm, životní láskou…

Závěr deváté knihy z hoelovské série Přízrak byl naprosto geniálně marketingově zvládnut – zanechal fanoušky Harryho Holea v napětí nad dalšími osudy detektiva s temnou duší a sklony k závislostem. A aniž by to čtenář věděl, předznamenal styl a formu desátého příběhu. Zatímco ústředním tématem Přízraku byl boj se závislostmi a démony, Policie je o mystifikaci. Ukazuje, že věci vždycky nemusí být takové, jaké se na první pohled zdají. A že za zavřenými dveřmi se většinou neskrývá to, co předpokládáme, ale můžeme jimi projít do úplně jiných světů.

Sedmilhářky je název blogu, který si před dvěma lety společně založily Berenika Kohoutová a Marika Šopovská. Nyní se rozhodly blog vydat v knižní podobě, takže kromě stejných očí, stejných kluků (a to doslova, protože Petr a Pavel Čechákovi jsou jednovaječná dvojčata), stejných krémů, stejné školy, stejného divadla, stejných snů, stejné tchýně a stejné chalupy mají i stejné společné knižní dítě.