V září letošního roku vydalo nakladatelství YOLI svou první nepřekladovou knihu pro mladé dospělce. Vody žánru young adult literatury se rozhodlo rozvířit příběhem Copatá máma optimistické blogerky Barbory Bečvářové. Protože domácí literární scénu je nutné podporovat a navíc české spisovatelské počiny v jiných žánrech mi poslední dobou připadají velmi zdařilé, neváhala jsem otevřít červenomodrobílou obálku navrženou Lelou Geislerovou a vychutnat si trochu romantiky.

Místo večera plného holčičího spekulování nad tím, který ze středoškolských spolužáků bude ten nej a se kterým se věci jen zkomplikují, mne však autorka od první stránky ponořila přímo do problému. Lucii je devatenáct let a během přípravy na maturitu zjistí, že špatně jí není z nervozity, ale proto, že je těhotná. Přestože se v brzké době rozhodně neměla v úmyslu věnovat výchově potomstva, rozhodne se si dítě nechat. To znamená nejen změnit všechny plnány, prázdninami v Itálii s kamarádkou počínaje, přihláškami na vysokou konče, ale vyjasnit si i vztah s otcem svého budoucího dítěte Tomášem, který byl do nedávna jen její platonickou láskou, a ujasnit si své postavení ve vlastní rodině. Příběh obsahuje mnoho autobiografických prvků. Sama autorka otěhotněla v devatenácti a jak říká, jejím cílem bylo napsat knihu pro své devatenáctileté já. Takovou, která by jí těhotenstvím provedla, uklidnila jí, že všechno bude zase v pořádku, dodala naději a ubezpečila, že všechny její strachy jsou přirozené. To se jí povedlo, na můj vkus možná až příliš dobře. Co se týče těhotenství v mladém věku je kniha neuvěřitelně pozitivní. Až na pár výjimek nevidí postavy v nastalé situaci problém. Negativa jsou spíše potlačena. Chce snad autorka podpořit porodnost mezi mladými čtenářkami v České republice? Přístup Barbory Bečvářové i hlavní postavy Lucie k životu a těhotenství je trochu alternativní. Popisuje různé možnosti zdravotní péče v těhotenství i při porodu nebo meditace. To může být pro čtenářky, které o tom do této doby neměly ani ponětí buď zajímavé nebo nudné. Záleží, chtějí-li se něco o této tématice dozvědět nebo spíše strávit volný čas s příjemnou oddychovou knihou. Ve druhém případě by mohly být trochu zklamané. Pardubice jsou blízko, budeme tam za pět minut. Ale doktoři tam o přirozeném porodu nechtějí ani slyšet. Magda se tam málem zhroutila. Do Vrchlabí pojedeme aspoň hodinu a půl. Ale respektují porodní plány, a když to jen trochu půjde, nechají mě porodit přirozeně. str. 257 I když je v knize několik dějových linek, nejdůkladněji je popsána hlavní postava Lucie a její emoce a duševní pochody. Ostatní postavy jsou spíše nepropracované, nemají žádnou hloubku a slouží Lucii jako komparz. Také je trochu škoda, že všechny problémy jsou řešeny celkem rychle a povrchně. Na druhou stranu děj příjemně „odsýpá“ a kniha se dobře čte. Copatá máma je relaxační kniha, kterou neuděláte radost babičce ani manželovi, ale pořiďte ji k Vánocům svým náctiletým dcerám. Nezapomeňte si s nimi ale po přečtení promluvit o tom, že porodem končí leda tak kniha, ale starosti běžného života s dítětem teprve přicházejí. To je totiž v této optimistické knize zcela zamlčeno.