Na fotu Simona Michálková


Nedávno vyšel Váš literární debut Pekelný plášť. Můžete ho našim čtenářům trochu představit?

Příběh Pekelného pláště začíná ve chvíli, kdy se mladý princ Arim kvůli jistému nedopatření stane neviditelným. Aby se nežádoucího prokletí zbavil, musí se vydat na nebezpečnou výpravu do pekla a požádat o pomoc samotného Lucifera. Mezitím čtenáři zároveň sledují osudy královny Aeronwen ze sousední říše. Dívka se zrodila prostřednictvím kouzelné rakve, kterou vyrobil dvorní čaroděj pro stárnoucího panovníka. Aeronwen je magií nucena vycházet králi ve všem vstříc, ale s tímto osudem se nehodlá smířit. Za pomoci mluvícího ryzáka unikne z paláce. Posléze se setká právě s neviditelným Arimem a dozví se o jeho záměru zamířit do pekla. Usoudí, že by tam možná mohla zjistit, jak se zbavit králova vlivu, a tak se k mladíkovi na jeho cestě připojí. Prince, královnu i reptajícího koně čeká dobrodružství plné náročných překážek a nebezpečných nepřátel.

Od začátku byl Váš záměr vytvořit příběh na pomezí pohádky a fantasy nebo to tak nějak vyplynulo při psaní?

Mým původním záměrem bylo vytvořit vtipnou pohádkovou romanci pro dívky okolo čtrnácti a více let. Po mnoha úpravách jsem skončila u románu, jejž každý e-shop představuje trochu jinak. Někde ho řadí do kategorie Young Adult, jinde mezi fantasy literaturu pro mládež od deseti let a někde dokonce chybně mezi pohádky pro školáky do deseti let. Slovo „romance“ bychom každopádně neměli opomínat, protože i když Pekelný plášť nabízí dobrodružství, akci i humorné momenty, vypráví především o lásce.

Hodně se mi líbily postavy, které jsou opravdu různorodé. Oblíbila jste si některou více než ty ostatní, případně měla jste jinou skutečně nerada?   

Mou nejoblíbenější postavou je čaroděj Delius. Myslím, že právě na něm lze nejlépe vidět, že Pekelný plášť není jako klasické pohádky, které přinášejí černobílé vidění světa – postavy striktně rozdělené na dobré a zlé. Snažila jsem se, aby každá „záporná“ postava měla pro své činy pochopitelné důvody a ne aby konala špatné skutky jednoduše proto, že je zkrátka zlá. Nenapadá mě žádná postava, o níž bych mohla říct, že ji nemám ráda. Každá má něco, co mě na ní baví.

Jak jste spokojená s ilustracemi Ondřeje Hrdiny?

Tvorbu pana Hrdiny jsem obdivovala dlouho předtím, než začala naše spolupráce na Pekelném plášti. Byla jsem tedy ohromně nadšená, když jsem zjistila, že právě on vytvoří obálku i vnitřní ilustrace. V podstatě jsem ho zahrnula podrobnými poznámkami a neskromnými požadavky a on velice ochotně a trpělivě proměnil mé představy v nádherné a pro mě také inspirující obrázky. Při pohledu na ně mě napadlo, jak by příběh Pekelného pláště mohl pokračovat…

Proč jste se rozhodla vydat svůj debut zrovna v nakladatelství Bookmedia? Jak se Vám líbila spolupráce s nimi?

Zpočátku jsem neočekávala, že by nakladatelství Bookmedia můj rukopis opravdu přijalo. Vydávalo knihy, mezi které Pekelný plášť žánrově příliš nezapadal, tedy alespoň podle mého odhadu. Potom jednoho dne vydalo první díl fantasy série pro mládež Woodwalker a mě napadlo, že by možná přece jen mohlo projevit zájem také o Pekelný plášť. A to se k mé velké radosti skutečně stalo. V mnoha věcech mi redaktoři vyšli vstříc a mé názory brali skutečně v úvahu, čehož si nesmírně vážím.

 

Jaký je to vlastně pro Vás pocit mít v ruce vlastní tištěnou knihu?

Když jsem rozbalila krabici s autorskými výtisky, pocítila jsem obrovskou úlevu. Byla jsem vděčná, že je knížka opravdu tady a že už mi ji nikdo nevezme. Původně měla vyjít koncem dubna, ale pak zasáhl koronavirus a vydání se muselo odložit. Možná proto jsem ve výsledku nebyla tak nadšená, jak jsem očekávala, ale spíše poklidně, obezřetně šťastná. Snad mi to ještě úplně nedošlo. :-) Ale navzdory komplikacím se to podařilo – díky nezdolnému úsilí a odhodlání zkušených redaktorů.

Ve volném čase jste redaktorkou jednoho literárního webu a píšete recenze na jiné knihy. Pomohlo vám to i při psaní té Vaší?

Nejsem si vědoma, že by mi pomohlo přímo tohle. Určitě mi pomáhá samotné čtení, mnohé mé oblíbené knížky mě jistě v ledasčem inspirovaly, ale vůbec nejvíce mi při psaní pomáhají dvě věci: poslech hudby a užitečné postřehy pozorných beta čtenářek.

Nebudete se díky tomu více kriticky dívat na recenze svých “kolegů“?

Nejsem si jistá, zda je rozumné zabývat se recenzemi své vlastní knihy příliš důkladně, alespoň ne všemi. Jsem samozřejmě ráda, když mi kamarád/zkušený čtenář nebo kolega začínající autor sdělí dojmy, které mi třeba i pomohou posunout se někam dál a vyvarovat se určitých chyb. Nebráním se negativní kritice, pokud je opodstatněná a podložená argumenty. Kupříkladu názory mých beta čtenářek mi mnohokrát pomohly se v něčem zlepšit, spatřit nedostatek tam, kde bych ho jinak přehlédla, a toho si moc vážím. Ale myslím, že kdybych zkoumala každou recenzi a příliš si brala k srdci každou výhradu, mohlo by mě to dostat do slepé uličky. Píšu především proto, že mě to baví a přináší mi to potěšení. O ten pocit se nechci připravit.

Dokázala byste napsat hodnocení na vlastní knihu?

Otázkou spíše je, zda bych to měla dělat. :-) Pochopitelně chci věřit, že Pekelný plášť má čtenářům co nabídnout. Hlavní zápletka možná není originální, ale to dle mého vynahrazují rozmanité postavy, s nimiž je snadné se ztotožnit, a také řada neotřelých motivů. Věřím, že jsem zvolila atraktivní pohádková prostředí a že příběh nepostrádá ani napínavé scény, ani vtipné hlášky. Kdo hledá knížku, u které se odreaguje a unikne na chvíli od všedních starostí, ten by mohl být spokojen.

Máte už v hlavě (případně na papíře) nápady na svůj další román? Bude opět s podobného ranku?

Hm… mám nějaké nápady v počítači. Potřebují ale ještě hodně úprav, než si troufnu vyjít s nimi na světlo. Jedná se vesměs o další fantasy romance pro mládež, zatím nechci prozrazovat nic bližšího, protože mé záměry se mohou kdykoli změnit bezprostřední inspirací. :-)

Děkuji za rozhovor.

Kniha Pekelný plášť je dostupná na e-shopu Dobrých knih zde.