Naše tituly neohrozí ani umělá inteligence
Paseku děláte v českém knižním rybníčku již 35 let. Letos 9. prosince oslavíte významné narozeniny. Jak těžké je pro tradiční české nakladatelství uchovat si nezávislost?
Za poslední roky skoupily velké vydavatelské domy spoustu menších a středně velkých nakladatelství s dlouholetou historií. Řada nakladatelů se kvůli nelehké situaci na trhu musela vzdát nezávislosti. Paseka si svou autonomii stále drží a věřím, že si ji zachová, mimo jiné díky týmu skvělých lidí, kteří milují svou práci a stále posouvají hranice redakční a nakladatelské práce o něco dál. Jednoduše řečeno: vydáváme knihy, které vnáší do veřejného prostoru nová témata, úhly pohledu i jazyk, nejsou zaměnitelné a vždy si své místo na trhu najdou. Takové tituly neohrozí ani umělá inteligence.
Jak dlouho v Pasece pracuješ? Jaký je, Filipe, tvůj tradiční den v nakladatelství, co vše máš na starosti?
V Pasece pracuju už nějakých 15 let. Uteklo to jako voda. Není divu, u nás v redakci se pořád něco děje. Starám se o obchod, ale taky o to, aby v redakci nebyla nuda. Každý den přinese něco nového: s každou další knihou, vývojem na trhu nebo veletrhem přichází další výzva. Ale mám i své rutiny: třeba každý den si s kolegy uděláme pětiminutové cvičící okénko, abychom se u těch stolů za pár let úplně nezkroutili.
Která knížka z portfolia Paseky je tvou srdeční záležitostí a proč?
Je jich víc, úplného favorita nemám, ale upozorním na Babičky od Petra Šabacha. Tenhle oddechový skvost jsem četl už na střední škole a vždycky se k němu rád vracím.
Dostávají se ti do ruky rukopisy, o kterých redakce teprve rozhoduje? Měl jsi tip na autora, kterého jste nakonec vydali?Dostávají, ale náplň mojí práce to není. Nechávám to povolanějším. Nicméně šel jsem před lety naproti tomu, abychom vydávali knihy Tomáše Šebka. To se nakonec povedlo a jsem za to sakra rád.
Která kniha z Paseky nedělá paseku, jakou by si mezi čtenáři zasloužila? Které knize bys přál více čtenářů?
Šedým včelám od Andreje Kurkova – asi nejslavnějšího ukrajinského spisovatele dneška, který ve světě vykukuje z výlohy snad každého knihkupectví, ale u nás je zatím celkem přehlížený.
Jaké novinky chystáte na nejbližší období, které tituly nesmí čtenářům uniknout?
Za pár dní vychází Prostě vztahy – nová kniha terapeuta Honzy Vojtka. Píše v ní o různých podobách vztahů: těch s bohem, s kolegy v práci i s neživými věcmi, jako jsou peníze nebo majetek. Bude to živelné a podnětné čtení jako vždy. Na podzim pak vydáme Nůž: dlouho očekávanou novinku Salmana Rushdieho, v níž zpracovává traumatický zážitek z atentátu, jehož obětí se stal před dvěma lety.
V nominaci na Magnesii Literu máte žhavé želízko v ohni. Tento rozhovor vyjde pravděpodobně až po vyhlášení. Jak se kniha jmenuje a proč si tuto knihu přečíst? Jak nominaci a ocenění vnímáš?
Jde o Rozložíš paměť: prozaický debut básníka Marka Torčíka. Asi není třeba knihu představovat, bylo o ní v posledních měsících všude slyšet, a už to nám udělalo nesmírnou radost. Nominace na Magnesii Literu a Cenu Jiřího Ortena jsou pak třešničkou na dortu. Poslední ročníky Magnesie Litery jsou zvláště v oblasti prózy vždy silné. Už jen nominace je pro knihu stvrzením kvality. Výhra nás potěšila o to spíš, že se jedná o titul, který do veřejného prostoru vnáší důležitá témata současnosti. Slavíme a máme z výhry velkou radost.
Jak, Filipe, relaxuješ a kde dobíjíš baterky?
Mám dvě polohy: línej nebo aktivní kocour. Línej si rád poleží na gauči s telefonem, hraje Tetris, projíždí socky, někdy se překulí do sauny a doslova žere sladký. Ten aktivní plánuje výlety a výběhy, rád se podívá do přírody, na hory, rekreačně běhá, trochu blbne.