Proč se mladá sympatická žena jako Vy rozhodne dělat podcast, potažmo psát knihu o zločinech plných krve a brutality?

Mě vždycky bavilo krimi téma, různé dokumenty, horory a detektivky. Ale spustit podcast mě napadlo náhodou, na cestách autem jsem začala poslouchat podcasty v angličtině a narazila na jeden s krimi tematikou. V tu chvíli jsem si říkala, že tohle přesně bych chtěla dělat, vyprávět o věcech, co mě zaujaly, lidem, které to zajímá. Zbývalo jen najít parťačku a Bára byla jasná volba, známe se z rádia a jsme kamarádky.

Různých podobných vražd se každoročně odehrává velké množství. Jak probíhal výběr jednotlivých příspěvků?

My hodně čerpáme z tipů od našich posluchačů, kteří nás hojně zásobují nebo (jednou za čas) reagujeme třeba na aktuální případ, který lidi zajímá. Ale vždy se snažíme zpracovat něco, co už má vyústění, protože není nic horšího než otevřený případ.

Z jakých zdrojů jste nejčastěji získávala informace?

Já se zaměřuji hlavně na zahraniční případy, takže různě dohledávám třeba články z menších novin, které vycházejí v místě, kde došlo k nějakému zločinu. To je zdroj všech možných zákulisních drobností. Ale čerpám i z různých dokumentů, jeden díl zpracovávám několik dní.

Působí na vás některé mordy emotivněji? Třeba ty, ve kterých jsou oběťmi i malé děti? Měla jste u některých tzv. na krajíčku?

Děti jsou vždycky nejhorší. Ruku na srdce, mám asi dva případy, které se týkají dětí. Jde o vraždy a já na ně už měsíce sbírám odvahu. Protože nejen zpracování, ale pak i vyprávění jsou emočně náročné.

Našel by se mezi popisovanými nějaký pachatel, kterému byste jeho čin odpustila, nebo Vám ho dokonce bylo líto?

Mě si občas tak nějak najdou případy nespravedlivě odsouzených, jako byl Steven Avery. Těch mi je pak vyloženě líto. Ale že bych litovala člověka, který něco spáchal, to se nestává. I když bych jako žena dokázala pochopit třeba zabití manžela, který ženu dlouhodobě týral. Nebo jejich děti.

Kdybyste měla možnost trestat vrahy, dala byste všem doživotí nebo se podle Vás může některý z nich napravit?

Na to by určitě skvěle odpověděl odborník, ale z rozhovorů třeba s kriminalisty nebo s vězeňským dozorcem mám pocit, že spousta vězňů se za mříže vrátí. Jiné by to bylo možná v případě nějaké poruchy, která se dá vyloženě léčit, tam pak určitě bude světlo na konci tunelu.

Byla jste někdy na místě, kde se stala vražda nebo byla nalezena oběť? Myslíte si, že tam může zůstat nějaká negativní energie?

Přiznám se, byla. Ale je lehké být za hrdinku, když se jdu podívat na místo někde u silnice. Nastěhovat se ale třeba do domu, kde došlo k vraždě, bych nedokázala. Už bych tam hledala duchy a negativní energie, co si budeme povídat.

Myslíte si, že některé ženy si za sexuální napadení mohou částečně i samy? Tím, že chodí večer hodně odhalené nebo se vracejí domů pozdě v noci přes temná opuštěná místa?

Ono to zní hrozně jednoduše, že si za to my ženy můžeme samy. Je logické, že když půjdu v minisukni temnou uličkou, můžu se snáz stát cílem nějakého sexuálního predátora, než když budu oblečená nenápadně. Ale třeba případ Sary Everard, kterou bývalý policista zabil, nám ukázal, že někdy prostě jen stačí být ve špatnou dobu na špatném místě. I když máte na sobě dlouhé kalhoty, zimní bundu a kulicha.

V závěru knihy máte tři rozhovory – s právničkou, vězeňským dozorcem a kriminalistou. Chtěla byste si někdy vyzkoušet práci dozorce, nebo dokonce vyšetřovat nějaký zločin?

Jako dozorkyni se bojím, že by mi asi chyběl respekt. Ale vyšetřovat zločin bych si vyzkoušela všema deseti. Jen doufám, že bych ho zvládla vyřešit, protože policejní pomníčky budou trápit celý život.

Hodně zajímavý by byl i rozhovor přímo s nějakým pachatelem, ne? O tom jste nepřemýšlela?

Přemýšlela, už je v řešení druhý díl knížky, takže se nechte překvapit.

Všechny případy ve Vaší knize pocházejí ze zahraničí. To byl účel? Bude následovat pokračování s domácími zločiny?

Účel to byl. Já si totiž myslím, že u nás po práci třeba pana Klímy nebo pana Kroupy jsou české případy hezky zpracované, a já si jejich práce vážím. Takže jsem si říkala, že bych měla přinést něco nového.

Děkuji za rozhovor.