A musím přiznat, že už jsem dlouho žádný komiks nečetla, takže jsem byla velmi překvapená z toho, že mi v poštovním balíčku dorazila kniha a nikoli komiksový sešit. Kniha má téměř tři sta stran a je černo-bílo-růžová. Dívčím předsudkům učiněno za dost? To spíš ne.

Vypráví nám příběh Fredericy, která chodí s nejpopulárnější holkou ve škole – Laurou Deanovou. A ta je přesně taková, jako její cool jméno: okouzlující, oblíbená, sebevědomá. Jenže je to strašná mrcha. Tedy, v oficiální anotaci stojí diplomaticky: jako přítelkyně za moc nestojí, ale já po přečtení bych užila klidně i ostřejší slovo. K Freddy se Laura chová nehezky, ubližuje jí, opakovaně se s ní rozchází, zkrátka podle toho jakou má Laura zrovna náladu. Jenže Freddy je zamilovaná.

A kromě toho taky pořádně naivní. Jak jen člověk na střední škole dokáže být. Protože sama neví, co vlastně chce, je snadno manipulovatelná. I když nejsme takoví všichni, když toužíme po lásce? V tomto popisu hlavní hrdinky bych ještě ráda vyzdvihla jednu věc – Freddy je krásná! K některým obrázkům komiksu bych v téhle knize mohla být kritická, ale k těm s Fredericou nikdy. Rosemary Valero-O´Connellové se mimořádně povedla – je krásná a sympatická. A taky černovlasá s asijskými geny, pokud by to pro vás bylo důležité vědět. Zkrátka aspirantka na to, aby vás pobláznila. Pozn. aut. – marně přemýšlím, jak česky co nejtrefněji vyjádřit fictional character crush – nějaké nápady? Sem s nimi.

Tématem komiksu je toxický vztah jako z učebnice psychologie. Co do příběhu nic inovativního, standardní středoškolská romance. V tomto směru není žádným velkým překvapením, že hlavními aktérkami jsou dvě dívky. LGBT tematika v romancích je v současné době IN. Co se ale autorkám, Mariko Tamakiové a Rosemary Valero-O´Connellové, naprosto povedlo, je vystižení emocí. Mně dávno není -náct a při čtení jsem měla chuť si s Laurou Deanovou vážně promluvit a trochu ji umravnit. Soucítila jsem s Freddyinou nejlepší kamarádkou. Komentovala jsem Freddyino jednání (“Jéžiš, holka, nebuď blbá!”). Zkrátka – vtáhne vás to. Proto zřejmě kniha získala tolik ocenění z různých literárních soutěží. Pro pubertální děti může být dokonce poučná, protože dává velmi názorný příklad toho, jak se vyrovnat se vztahem, ve kterém jsme využíváni, a že to není důvod ubližovat druhým. Jinak ale je i co vytknout: například chybějící charaktery ostatních postav. Jediné, co je v komiksu vykreslené, je vztah Freddy a Laury, ostatní postavy jsou plytké a pouze sekundují.

Co se autorek týče, zmiňme, že Mariko Tamakiová (s přechylováním se držme oficiálního překladu nakladatelství Paseka) je kanadská scénáristka a spisovatelka, která spolupracuje i s takovými nakladatelstvími jako Marvel nebo DC Comics. Česky už jí u Paseky vyšlo Jedno obyčejný léto (a já mám chuť jej zkusit). S ilustrátorkou Rosemary Valero-O´Connellovou se v českém vydání setkáváme poprvé. Ale její styl a kresby jsou určitě to, co z tohoto komiksu udělalo hit.

Cílovou čtenářskou skupinou tohoto komiksu mají být náctileté dívky. I když obálka knihy nadšeně popisuje, že komiks žánrově přesáhl škatulky a věková doporučení (to je mimochodem od 13 let). Pokud nejste extra velký fanda do komiksů nebo nechcete studovat povedené kresby, kupte tuhle knihu své pubertální dceři. A předtím si ji přečtěte. Bude vám k tomu stačit hodinka a půl.