Řeka mě volá domů
Majitel plantáže Providence na Barbadosu shromáždí své otroky a oznámí jim, že král nařídil konec otroctví. Radost ale pomine, když se dozvědí, že už sice nejsou jeho otroky, ale stávají se z nich učňové. Nikdo nemůže odejít. Musí pro něj pracovat dalších šest let. Svoboda je jen jiný název pro život, který vedli odjakživa, a tak se Rachel rozhodne utéct. Daleko od Providence začíná zoufale pátrat po svých pěti dětech, které byly z plantáže prodány jinam. Rachel potřebuje zjistit, jestli je některé z nich ještě naživu. Vyčerpávající a nebezpečná cesta ji zavede z Barbadosu hluboko do pralesů Britské Guyany a nakonec přes moře na Trinidad. Kupředu ji žene jistota, že nenajde klid, dokud nezjistí, co se stalo s jejími dětmi, ať už je pravda jakákoliv… A také touha po skutečné svobodě.
Román Řeka mě volá domů je velmi specifickým, ale krásným vyprávěním, které se vám dostane pod kůži i do srdce. Nenápadně, ale za to s intenzitou rozprostírá své lyrické tóny, v kterých se odráží mateřská láska i odvěká touha po svobodě. Cesta Rachel, hrdinky tohoto románu, je inspirována skutečným příběhem Matky Rachel, která po zrušení otroctví přešla pěšky přes Antiquu, aby se opět shledala s jednou ze svých dcer.
Příběh vyprávěný er-formou jde po celou dobu ve stopách hlavní hrdinky Rachel. Ta utíká z otrockého vězení hledat své ztracené děti, které jí byly odňaty a prodány. Cestou sbírá nejen příběhy ostatních otroků, které potká, ale i moudrost a kořeny života. Rachel moc dobře ví, co je to ztratit rodinu a hlavně svobodu, a naučit se tyto dvě základní věci znovu přijmout pro ni představuje nikdy nepoznanou výzvu, která je doprovázená nebezpečím i strachem z neznáma.
Země na ostrově byla úrodná, ale všechno zapouštělo mělké kořeny. Když přišly hurikány, vyvrátily i ty nejpevnější stromy, a když přišli běloši, vyrvali děti z náručí jejich matek. A tak jsme se naučili žít bez naděje. Pro nás byla jedinou jistotou ztráta.
Mnozí z nás už o jeden domov přišli. O domov s hlubokými kořeny a s dlouhou řadou předků vedoucí daleko do minulosti. Tyhle kořeny nás nezachránily. Tyhle kořeny hnily v podpalubí otrokářských lodí, ve tmě a ve špíně, a všechno, co jsme měli, nám mohli vzít bílí muži. A tak jsme se snažili obývat jen povrch ostrova. Sázeli jsme třtinu, ale nic vlastního. Když se matkám narodilo dítě, odvracely hlavu a odmítaly se mu podívat do očí.
Autorčin styl vyprávění je jedinečný a srdci velmi blízký. Pod svými slovy ukrývá moudrost světa i citlivost, která občas zůstane skryta před čtenářovým zrakem a občas se projeví v té nejpodivnější chvíli, aby vás zasáhla mocnou silou. Spisovatelka Eleanor Shearer jde svým postavám naproti a obrací je ze všech stran, proniká až na dno jejich bolavé duše, kde nachází zmar, bolest, touhu i naději.
Román vám přinese neuvěřitelné množství podnětů. Některé z nich se vás jenom letmo dotknou a některé se do vás zakousnou s nebývalou intenzitou. Tento jímavý příběh vypráví nejen o síle mateřské lásky, která neumírá navzdory odloučení, bolesti ani vzdálenosti, ale i o víře a naději v opětovné shledání a o pocitu svobody. Ta se jeví na první pohled jako dlouho očekáváný i vítaný pocit a přece se může stát, že po jejím nabytí bývalý otrok neví, co si s ní počít. Jak k ní přistoupit, když ji za celý svůj život nikdy nepoznal? Silné momenty v knize jsou doprovázeny přívalem emocí, kterých nezůstanete ušetřeni ani vy.
Ani se nechce věřit, že kniha Řeka mě volá domů je románovou prvotinou autorky. Vyzrálá forma vyprávění, v které nechybí emoce ani přidaná hodnota, mě naprosto okouzlila a nadchla svojí křehkou a citlivou výpovědí. Podmanivý debut o síle a nezdolnosti mateřské lásky, o ženské houževnatosti i touze po svobodě je něžným a intenzivním zážitkem, který ve vás zapustí své kořeny.