Ústřední postavou je německý Žid Jacob Kagan, který na sklonku druhé světové války prchá z Německa do Holandska. Bohužel i tam ho dostihne moc třetí říše, dostává se do tranzitního tábora Westerbork, z něhož odjíždějí vlaky do ještě daleko horších. Bude muset do jednoho z nich nastoupit i on, nebo se díky své vůli žít transportu vyhne?

Není v tom ovšem sám. Román sleduje i jeho rodinu a nejlepšího přítele. Vyprávění začíná v jeho rodném Berlíně. Máte před sebou normální rodinu, která žije život jako mnozí jiní. Postupně i na ně ovšem dopadnou zásahy zdejší moci. Začínají chápat, že na tomto místě nemohou zůstat. Přesouvají se do Německa, což samo o sobě není jednoduché. Tam nakonec končí v táboře Westerbork, který vlastně postupně začínají budovat. Čtenář má možnost sledovat jejich běžné dny na tomto místě, rozvoj strachu, ale i nová přátelství či lásku. Autorovi se podařilo velice dobře nastínit tamní život, ale i nabízí i možnost výrazně se vcítit do hlavních postav.

Westerbork je zřejmě nejznámější holandský nacistický tábor. Bylo to sice o něco stravitelnější místo než třeba Osvětim, přesto ani zde neměli jeho obyvatelé pohodlí. Jacob dostává pracovní pozici, při níž musí pomáhat přeposílat židy či další vězně do jiných táborů. Vlastně i lehce pomáhá s chodem. Má tak díky tomu lehké výhody (zejména informace), ale zároveň ví, že možná posílá lidi na smrt. Většina čtenářů se tak zamyslí nad tím, jestli vlastně nebyl pomocníkem nacistů? Část lidí si řekne, proč se nevzepřel? Protože by riskoval život nejen svůj, ale i svých blízkých. V dané době na daných místech by značná část lidí udělala téměř vše, aby se zachránila. V knize jsou i velice přesvědčivě popsány transporty do Osvětimi. Troufnu si říct, že dokážou většinu citlivějších čtenářů silně zasáhnout. Možná ještě více než dění v samotném táboře. 

V další části je potom zmínka o odboji a jejich činnostech. Zejména pomoci lidem dostat se z jednoho z nejhorších vyhlazovacích táborů Osvětimi. Ano, i k němu se postupem času propracujete. Nejsou tu tolik popsány podmínky či přežívání v něm, i když jen z náznaků je všechno jasné. Je tu jasně řečeno, že za jeho branami číhá smrt.  Je ovšem velice zajímavé sledovat, jak se někteří lidé snažili pomoci i přesto, že riskovali vlastní životy. Budete tu svědky toho, jak odbojáři dobrovolně vejdou do Osvětimi, aby zachránili jiné. Asi si v dnešní době podobnou snahu pomoci ani nedokážeme představit.

Celá kniha je velice čtivá, i když vypráví o strašných věcech. Mnohým možná přinese pohled do míst, která doposud neznali. Westerbork je přeci jen o něco méně nechvalně proslulý než Osvětim či Dachau. Je tu vlastně pohled na to, jak byl chod celé nacistická mašinerie a její snahy vyhladit židy či další jim nevhodné lidi, propracovaný.

Díky románové podobě máte chvílemi téměř pocit, že se něco takového snad nemohlo stát. Bohužel to ovšem bylo tvrdou realitou tehdejších dnů. Vlastně se bojím toho, že budoucí generace budou na holocaust pohlížet s nějakou nedůvěrou. Budou si říkat, že je vše přehnané. Tím spíš, když už nebudou žádní očití svědkové.

Naštěstí je řada důkazů, literatury, záběrů, které dokazují, jaká zvěrstva nacisté páchali. Toto je jeden z nich. Je těžké říkat o knize, která popisuje tyto věci, že je skvělá. Byl bych raději, abych nic podobného číst nemusel. Aby se to nikdy nestalo. Bohužel to už nejde vrátit, proto je určitě dobře, že si to připomínáme. Na historii nesmíme zapomenout. Ani na tu temnou a bolestivou.