Hned na začátek je potřeba podotknout, že Wu-Chan rozhodně není žádným malým městečkem. Počet jeho obyvatel dosahuje celkového množství lidí v České republice. Více než 10 miliónů lidí v něm bylo 76 dní uvězněno ve vlastních domovech, přičemž pro mnohé byl problém dojít si i na nákup. V největším nebezpečí se samozřejmě ocitli zejména starší lidé, ke kterým už se může počítat i autorka.

V Deníku z Wu-Chanu popisuje den po dni nástup nemoci, hrůzy odehrávající se v místních nemocnicích, ale i na ulicích. Často se přitom spoléhá zejména na soukromé zdroje – své přátele. Sama totiž musela být zejména zavřená doma, ale přesto se jí dostalo spousty zajímavých informací od známých lékařů nebo jiných přímo zúčastněných.

Nejedná se ovšem pouze o faktografickou příručku o koronaviru. Autorka se věnovala i svým pocitům, vlastnímu boji o přežití a často neváhala zveřejnit ani některé trochu ostřejší názory. V komunistické Číně přitom panuje tvrdý režim cenzury, který se ji pokoušel umlčet. Texty totiž nevznikaly rovnou pro knihu, ale na on-line platformu Weibo. Hned druhý den po zveřejnění byly některé části smazány, protože se nelíbily nejvyšší moci.

Samotná kniha ovšem přináší její vyprávění bez obalu a nebojí se rýpat právě do zodpovědných osob, které na začátku celou situaci podcenily. Ano, ani ve Wu-Chanu nebylo hned všechno bráno vážně a nejdříve si místní lékaři mysleli, že se Covid 19 nepřenáší z člověka na člověka. Bohužel byli velice brzy vyvedeni z omylu a celá situace měla fatální následky.

Na stránkách tohoto díla je samozřejmě hodně emocí, protože postupem času přibývají řady mrtvých. A to i z okruhu známých samotné tvůrkyně. I přesto se často dočkáte rovněž naděje v lepší zítřky a především upozornění, že je potřeba dál žít a celou situaci ustát. Velmi mě překvapilo, že rovněž v Číně si někteří vtipálci na sociálních sítích dělali z určitých situací srandu. Rozhodně to tedy není pouze naše disciplína.

Díky poměrně krátkým deníkovým kapitolám se kniha čte velice dobře a události rychle plynou před vašima očima. Sledujete každodenní boj o možnost zůstat normálním člověkem a nepropadnout zoufalství. Autorka se musela srovnat i s útoky na vlastní osobu, protože někteří nesouhlasili s její formou popisu událostí. Rozhodně to tedy neměla lehké.

Určitě se ovšem najde i řada hezčích momentů. Sousedé si totiž hodně pomáhali, nosili jídlo a solidarita byla naštěstí všudypřítomná. I lékaři z daleka se sjížděli do místních nemocnic, aby pomohli s péčí o tisícovky nakažených.

Deník z Wu-chanu je přímým svědectvím z místa, které pandemie postihla opravdu hodně. I přesto dopřává čtenářům naději, že jednou nás čeká konec a přijde opět normální život. Nezbývá než spojit všechny síly, postavit se viru a ukázat, že dokážeme bojovat i proti tomuto zákeřnému nepříteli.