Znáte Sandru Dražilovou Zlámalovou? Že neznáte? Pak dovolte, abych vám jí představila. Sandra zatím vydala dvě pohádkové knížky. Kulíškovy neposedné příhody a Čarodějnice Bordelína, která vyšla před pár týdny. Do toho právě dopsala třetí knihu, snad mohu prozradit, že se jedná o pokračování skřítka Kulíška a jeho dobrodružství a my už se všichni moc těšíme, až kniha spatří světlo světa. Její pohádky jsou doprovázené nádhernými ilustracemi od Marie Koželuhové, které zaujmou nejen každé dítko, ale i mnohé dospělé. Sandra vystudovala učitelství jak pro střední, tak pro základní školy, z čehož čerpá i ve své tvorbě. Dříve se věnovala také překládání a tlumočení z německého jazyka. Nyní je především maminkou tří uličníků, takže jsou všechny její příběhy „testované na dětech“. Miluje knížky, sportování a cestování se svými dětmi a manželem. Seznámily jsme se díky mému recenzování knih, blogu, a myslím, že i spisovatelce Monice Wurm, která je naše nejoblíbenější a obě se s ní známe osobně (rozhovor s Monikou najdete zde). Sandra je velice milá, skromná žena, a já jsem nesmírně vděčná, že mě před několika lety oslovila a že jsme se mohly poznat také osobně. Její pohádky jsou promyšlené do posledního detailu, jsou zábavné a zároveň, nenápadným způsobem, pro děti velmi poučné. Ale teď už ji pojďme pozdravit.

Ahoj Sandro, vítám tě u nás, na stránkách Magazínu Dobrých knih. Chtěla bych ti nejdříve moc poděkovat, že sis na mě udělala čas a souhlasila s rozhovorem. Vím, že jsi pracovala jako učitelka, co byl ten první impuls, že začneš psát, a dokonce přímo pohádky? Ahoj Veru, nejprve děkuji za možnost rozhovoru. Ano, dříve, tj. před dětmi, jsem pracovala jako učitelka. Ale pohádky, tedy konkrétně Kulíška, jsem začala psát již na vysoké škole. Prvním opravdovým impulsem pro mě byla zkouška z dětské literatury, kdy jsem zkonstatovala, že dětský svět by měl být bez násilí, lehce naivní, jemný, úsměvný - tehdy mě dost mrzelo, že se dětská literatura ubírala směrem, který  podle mě moc „dětský“ nebyl. Proto po jejím složení jsem sedla k notebooku a napsala první kapitolu a pak už to šlo samo. Kdy ses rozhodla oslovit nakladatele?   Poprvé jsem je oslovila asi před 8 lety, kdy jsem ode všech obdržela zamítavou odpověď. V té době jsem byla rozhodnutá pohádku sice dopsat, ale nechat si ji tzv. „v šuplíku“. Až v 2017 se mi povedlo svou pohádkou oslovit nakladatelství Brána a oni mi Kulíška vydali. Nyní vydávám pohádky pod nakladatelstvím Grada zn. Bambook. Věděla jsi, že se psaní pohádek chceš věnovat i dál - a naplno? Nevěděla, ale už při dopisování první pohádky se mi v hlavě rojila druhá, a tak to je i nadále. Sotva končím jednu, už vím, o čem bude další. Neláká tě teď psát třeba i jiný žánr? Taková romantika pro ženy či příběhy ze života? Nebo ses v pohádkách prostě našla?  Pohádky mě jednoznačně baví, protože tam vím, jestli je dobrá nebo ne. Ono když děti pohádka nebaví - tak už jí druhou šanci nedají. Prostě nebyla dobrá. Ale nepopírám, že mám napsanou osnovu a námět na knížku pro dospělé. Jestli na ni někdy dojde, to zatím netuším. Super, tak se máme na co těšit. Vím, že Čarodějnice Bordelína je zasazena do tvého rodného kraje. Viděla jsem srovnávací fotky na tvém profilu – realita versus ilustrace a je to prostě dokonalé. Kam chodíš pro inspiraci na psaní? Inspirací je mi často mé okolí, nejen místa z hor, ale i místní lidé. Vezmu si nějakou vlastnost a tu pak předám pohádkové postavičce. Nedávno jsi rozjela webové stránky pro děti Permoníček Krápníček. Je to vlastně takový časopis pro děti online. Povíš nám o něm něco víc? Vlastně to vzniklo docela náhodou- koupila jsem svým dětem, každému, dětský časopis. S tím, že si tam spolu něco přečteme, vymalujeme atd. Časopis vydržel asi 10 minut, poté ho začali s velikou chutí stříhat - takže ze společného čtení nebylo nic. Štvalo mě to, protože to není úplně nejlevnější. Pak mě napadlo, že by bylo fajn mít možnost si pro děti vždy vše vytisknout a kolikrát chci. Od nápadu není daleko činům. Na „českém internetovém rybníčku“ chyběl zatím dětský webový magazín. Tak jsem se rozhodla to prostě zkusit. Je prima, že všechny články a příspěvky nemusím psát sama. Permoníčka tvoří moc šikovní a talentovní lidé. Krásný nápad, opravdu. Kdo s tebou spolupracuje, jestli se můžu zeptat? Jsou to třeba nějací přátelé z řad pohádkových spisovatelů? Spolupracuji s výbornými autory (P. Hénik, P. Mondschein, V. Doudová, R. Petříčková, A. Rajnochová atd.) a ilustrátory (H. Vavřinová, I. Lévková, D. Medzvecková atd.) Vlastně skoro nikoho z výše jmenovaných neznám osobně, ale doufám, že budu mít časem šanci všechny poznat. O třetí knize, kterou jsi nedávno dopsala, jsem se už zmínila, a tak mi to nedá se nezeptat, jestli už píšeš nebo uvažuješ nad dalším příběhem a jestli nám alespoň nastíníš, o čem by kniha mohla být? Napadly mě další příběhy. Ale zatím sama netuším, do čeho se pustím. Jedno však vím jistě, další kniha bude určitě opět o nějaké postavě, která se v mých knihách již vyskytla. Samostatný příběh té postavy. To zní zajímavě. Tak hlavně, ať se ti dobře píše. Myslím, že to by už o knihách a psaní mohlo stačit a teď mám ještě pár osobních otázek. Jaká je tvoje nejoblíbenější pohádka a pohádková postava? Tři oříšky pro Popelku. Pohádková postava: Křemílek a Vochomůrka. Jaký žánr čteš nejraději a jaká je tvoje nejoblíbenější kniha? Romány pro ženy, romantiku, kde je i detektivní zápletka. Težko říct, nejoblíbenější kniha. Mám jich asi více: Miluji Capri, Rockové tango a série  knih „Harry Potter“ a „Hry o trůny“. O Rockovém tangu jsem si to trošku myslela. Tvůj neoblíbenější spisovatel, spisovatelka? Belinda Jones, Monika Wurm, Nora Roberts. A nejoblíbenější film? Slunce, seno,...  Jaká je tvoje nejoblíbenější barva? Zelená.  Jaká by mohla být, popřípadě byla, tvá vysněná dovolená? Projet Španělsko od Gibraltaru až na sever k hranicím. Paráda. A teď něco těžšího. Jaká je tvoje nejlepší a nejhorší vlastnost?  Netrpělivost, aneb včera bylo pozdě (směje se). Nejlepší? Asi vytrvalost. Ani šlápnutí vedle mě neodradí od mých snů a cílů - prostě jdu stále za svým. Tvoje nejoblíbenější jídlo a pití? Ryba na tisíc způsobů a pití – bílé víno. A poslední otázka, co bys chtěla vzkázat našim/tvým čtenářům a čtenářkám, ať už rodičům, dospělým, ale také dětem? Velmi si vážím toho, že vezmete knihy ode mě do ruky a čtete z nich dětem nebo si je děti již čtou samy. To je pro mě největší odměna.  Je možné mě najít na mém facebookovém profilu, tam mi můžete něco napsat. Děkuji za přízeň a těšte se na další knížku. Otestovala jsem ji na svých dětech. Opravdu bude stát za to! Moc děkuji, Sandro, za skvělý rozhovor, moc si toho vážím, přeji ti mnoho úspěchů v životě, ať se daří a ať tvoje knihy čte více a více dětí. Budeme se těšit na novou pohádku. Určitě o ní dáme našim čtenářům zase vědět.