Ke konci loňského roku vyšlo po 14 letech druhé vydání knihy Zloději zelených koní od Jiřího Hájíčka. Novela odehrávající se na "divokém" jihu Čech se totiž už za několik měsíců dočká své filmové premiéry v hlavních rolích s Markem Adamczykem, Pavlem Liškou a Jenovéfou Bokovou.

Jiří Hájíček se do povědomí veřejnosti dostal především díky svým románům Selský baroko (2005) a Rybí krev (2012), za které získal Magnesii Literu. Nejnovější Hájíčkovou knihou je sbírka povídek Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku. Novela Zloději zelených koní, které je věnován dnešní článek, vyšla poprvé už v roce 2001. Jiří Hájíček je známý hlavně jako regionální autor, který při psaní čerpá inspiraci z jihočeského venkova – a právě tam umísťuje i děj svých děl. Vesnice, malá města, pole, lesy, venkovská stavení nebo třeba zemědělská družstva jsou jedněmi z pojmů, na které narazíte snad v každé jeho knize. A jinak tomu není ani v této novele.

Honba za pokladem

Hlavní hrdina Pavel je student pražské geologie a zároveň nadšený sběratel vzácných kamenů, a to především vltavínů. Největší světové naleziště těchto vzácných zelených kousků se nachází v Pavlově rodném kraji v jižních Čechách, a tak Pavel vyráží kdykoli, kdy je to jen možné, s partou dalších nadšenců prohrabávat jihočeská pole a kopat ve vytipovaných místech. Pavel je romantik a snílek, nejlépe je mu v polích a v lesích, s blátem pod nohama a s přítelkyní Karolínou po boku. Obdivuje prostotu a čistotu, kterou v přírodě a právě v kamenech a jejich struktuře nalézá, ale které si cenní i na své vždy tak málomluvné Karolíně.

"Karolíno... Není žádná zima, neexistuje sníh, není mráz, ani tma není, když chceš. Víš, co je ohromný? My dva, když jsme spolu, tak nemusíme věřit tomu, co je za oknem."

— Jiří Hájíček: Zloději zelených koní

Z chlapecké sběratelské vášně se ale postupně stává posedlost. Seznámení se starším kumpánem Kačmarem mu nasadí klapky na oči a Pavel stráví tolik času hledáním vltavínů, že musí odejít ze školy, vltavíny začne ve velkém prodávat... a dělat jedno špatné rozhodnutí za druhým. Čas plyne a čtenář najednou získává dojem, že se z poklidných jižních Čech náhle přesunul na Divoký západ. Tolik uctívanou prostotu a čistotu najednou střídají potyčky s policií, tajné noční hledání, napětí, peníze, alkohol... A Pavlův starý život se rozpadá, aniž by si to sám uvědomoval.

Příběh bez kladných hrdinů

Novela Jiřího Hájíčka je napínavé vyprávění v ich-formě. Netěšte se na sympatické hrdiny, protože v této knize na žádné nenarazíte. Zato si ale můžete užít propracovanou psychologii postav, protože každá z nich projde vcelku zajímavým vývojem, který se Hájíčkovi podařilo na pozadí příběhu zachytit opravdu dobře. Kromě toho je samotný děj působivě vykonstruovaný, postupně graduje a naštěstí se i podařeně se vyhýbá různým klišé, která se v několika případech přímo nabízela.

Jiří Hájíček pro mě objevil úplně novej, doposud nepoznanej svět. Jakoby zapadlej, zaprášenej a vymyšlenej v dávnejch příbězích. Ale ono je to doopravdy! Obrovská vášeň, vnitřní svoboda a napětí. Divokej Jih!

– Pavel Liška, herec, představitel Kačmara

Kouzlo jižních Čech

Hájíček v postavě Pavla zachytil skrytou touhu člověka utéct před svými povinnostmi, městem a nalinkovaným životem do přírody, otevřené krajiny, za svobodou... Pavel nechce řešit své povinnosti, chce žít tady a teď, nemyslet na budoucnost či ostatní lidi a dělat jen to, po čem zrovna teď touží. A právě to je na celé knize to nejvíce zajímavé, alespoň tedy pro mě. Navíc všechna ta příroda, pole a lesy, procházky se psem i kopání v mokré hlíně vypadá v Hájíčkově podání doopravdy lákavě. Zloději zelených koní nejsou zrovna dvakrát příjemné a optimistické čtení, ale tím se ani nesnaží být. Jejich těžištěm je především napínavý příběh a také vývoj postav. Velké plus získávají za originální námět, který ukazuje, že i v Čechách máme velké dobrodruhy (příběh je totiž z části založen na vyprávění skutečných hledačů vltavínů) a že i jihočeská idylka může být o dost temnější, než se zdá. Takže za mě určitě neváhejte a přečtěte si tuhle tenkou knihu ještě před tím, než se kouknete na film. Stojí to za to.