Alison zažívala v dětství pravé peklo, za které mohla její matka. Nyní má Ali vlastní rodinu, s matkou se nestýká, její dcery ji viděly jen dvakrát. Nyní ji však matka po mnoha letech kontaktuje. Prý umírá a její poslední přání je strávit poslední dny života u dcery, v domě na venkově. Alison je dobrá duše, snaží se zapomenout na šrámy na duši i těle, a souhlasí. Matku si nastěhuje do domu a stará se o ni, jakoby se nikdy nic nestalo. Ale netuší, že tím právě otevírá dveře dokořán novému, ještě hrozivějšímu peklu, v jehož chřtánu může zmizet celá její rodina. Začínají se dít divné věci a ona prostě ví, že za to může její matka. Ale kdo Alison uvěří? A kdo jí od matky odpomůže?

„Poprvé jsem se se zlou mámou setkala těsně před otcovou smrtí. Jednoho odpoledne jsem přišla ze školy – chodila jsem tehdy do první – a otec nebyl doma, šel do obchodu. Matka se vypotácela na chodbu a páchla po ginu, vypadala zmateně a rozzlobeně. Ruce měla celé potřísněné červenou barvou, o níž jsem si zprvu myslela, že je to krev. Ublížila si snad? Nebo proboha provedla něco hrozného?

„Ty!“ křikla. „Co tady děláš?“ Jako by mě autobus každý den nepřivážel ve stejnou hodinu.

 „Já… jdu přece ze školy.“

„Kdo myslíš, že jsi?“

Jak jsem měla odpovědět? Copak to nevíš? Jsem přece tvoje Ali, vzpomínáš?

„Nikdo,“ hlesla jsem tiše celá popletená.

Zavrávorala, překymácela se až ke mně a zapíchla mi ukazováček přímo doprostřed hrudi. (…)

„Přesně tak, nejsi nikdo. Tak se mi zpropadeně kliď z cesty.“

Moc dobře se mi kniha četla, ani jsem nedýchala. Držela jsem Alison palce a bála se o ni a o celou její rodinu. Byla jsem napjatá, jak to všechno vlastně v jejím dětství bylo, ale také jak všechno dopadne. Ali měla opravdu velmi kruté dětství, a já jsem jí na jednu stranu obdivovala, že matku do domu ke svým dcerám, vzala. A na druhou stranu jsem si říkala, že je hloupá, že doufá v dobré konce. Ale ona zkrátka věřila, že už matka není taková, jako dřív. Že už je prostě stará, má už jen pár týdnů života a nemůže nikomu ublížit…

Jennifer McMahon píše výborné, čtivé a napínavé romány. Četla jsem její první dva. Zimní lidé byl opravdu vynikající duchařský příběh. Prokletá holčička je stejně dobrý, také tak trochu duchařina, ale úplně jiná, více bohužel nemůžu prozradit, to už si budete muset přečíst sami. Zažijete zde děsivé momenty, kruté chvilky vám budou nahánět husí kůži. Ale zároveň je kniha plná emocí, rodinných vztahů a lásky. Co vám můžu zaručit, že vám z tohoto strhujícího románu bude běhat mráz po zádech.