Toxická feminita
Kniha Toxická feminita je jedna z těch, co ve mně vyvolala souhlasné přikyvování, nepochopené nakrčení obočí i verbální rozhořčení. Ale především ve mně zažehla jakýsi vnitřní ohýnek, který nutí k tomu přemýšlet: o ženství ostatních žen, a především o mém vlastním.
„Vesnice byla zamlklá, mluvilo se jen o všedních věcech. Za hradbou mlčení jsem však slyšela ševelení a chtěla jsem mu přijít na kloub, posvítit si na něj, jako si člověk rozsvítí v cizím pokoji, aby se ujistil, že v něm může spát.“
Dílo je rozdělené na kapitoly s jednotlivými podtématy, které spíše než celek vyvozující závěry tvoří propletenou pavučinu autorčiných myšlenek. Setkala jsem se s pojmy jako gaslighting, mansplaining, catcalling či male gaze, se slovy, pro které často český jazyk nemá vhodný překlad, a přesto jsou to názvy skutečné a relevantní. Autorka se zabývá tím, co pro nás, jako ženy, toxická feminita znamená, snaží se zjistit, jestli tyto vlastností existují a pokud ano, je s nimi vůbec možné pracovat?
Tato kniha vychází z rozhovorů s matkami, kamarádkami, kolegyněmi, ale také přáteli a kolegy, odborníky obou pohlaví z oblasti se*uální práce, psychoterapie nebo třeba pedagogiky. Zároveň se v ní vyskytuje určitá „prostořekost“, kdy autorka nemá problém říkat věci narovinu, což bylo vážně super. Jediné, s čím jsem občas měla problém bylo na můj vkus příliš omezující typizování. V knize se často mluví o rolích. Máme zde stereotyp pečující matky, silné ženy, hodné holky, oběti nebo třeba mrchy. Ale není přesně tohle škatulkování součástí problému?
Kromě terminologie, filozofování a diskuse, jsou stránky plné krátkých příběhů, myšlenek a zpovědí, které často probouzí pocity nekomfortnosti. Zároveň vás donutí přemýšlet nad tím, jestli ta slova přeci jen neskrývají zrnko pravdy.
Toxická feminita je hlavně pro všechny holky, slečny, ženy i paní, ale taky pro ostatní, které zajímají otázky feminismu, ženství a fungování společnosti. Odkrývá spoustu nepříjemných i bolestivých témat, u kterých často předstíráme, že neexistují a nechceme o nich slyšet. Ale možná přišel ten správný čas na změnu.
Ahoj, jmenuju se Adéla a jsem knihomolka. Tedy přesně ten typ tvora, který se s radostí zavrtává do knih, ale v mém případě je neničím, ale bezmezně miluju.
Mezi mé oblíbené žánry patří příběhy pro děti a mládež, komiksy, fantastika všeho druhu a v neposlední řadě také rozrůstající se nadšení pro asijskou beletrii. Když zrovna nečtu, zcela určitě držím v ruce štětec, nůžky, foťák, nebo cokoliv jiného, s čím se dá tvořit. Na sociálních sítích působím pod pseudonymem Rozálie (@rozaaalie_), kde se mi díky knižní komunitě naskytlo mnoho skvělých příležitostí. V roce 2024 jsem designovala záložky právě pro Dobré knihy, což je fakt, kterým se chválím všude, kam vlezu! Letos v létě jsem také působila jako ambasadorka festivalu Fantastická Ostrava. Můj život je prostě s knihami spjatý skrz na skrz. A i když netuším, kam mě tahle cesta dovede, vím jistě, že ji chci kráčet s hlavou plnou příběhů!
