Život ve dvou je opravdu krásný příběh o lásce k rodině, k přátelům i k sobě samým. Hlavním hrdinou je úspěšný Russell, který má vše, o čem jen kdy mohl snít. Krásnou manželku, skvělou práci a záhy po svatbě i první dítě – rozkošnou holčičku London. Zdá se, že je všechno perfektní, ale když získá Russellova manželka Vivien lépe placenou práci, z Russella se záhy stává otec na plný úvazek. Nejprve doufá, že vše bude jako dřív, ale brzy začíná bojovat nejen o své krachující manželství, ale i o malou dcerku. Naděje na lepší zítřky svitne ve chvíli, když se na scéně objeví kamarádka Emily, do které byl kdysi zamilovaný a která vychovává svého syna. Dostane Russell druhou šanci?

Tato kniha se od ostatních liší především svou obsáhlostí, neboť u Sparkse jsou čtenáři zvyklí na podstatně menší počet stránek (i když předchozí kniha s názvem Nejdelší jízda jich měla podobný počet), ale nenechte se tím odradit. Příběh je natolik čtivý, že vám stránky budou ubíhat pod rukama a než se nadějete, budete téměř u konce. Začátek byl pro mě trochu zdlouhavý, ale potom mě příběh doslova pohltil a čím dál jsem se dostávala a začala jsem soucítit s hlavními hrdiny, tím více jsem si přála, aby příběh nikdy neskončil. Četl se mi o to lépe, protože byl psán v 1. osobě z pohledu Russella, tudíž jsem se mohla snáze ztotožnit s postavami i dějem.

Nejvíce jsem si zamilovala maličkou London. Jednou bych si přála mít také takovou krásnou holčičku. Russell to neměl jednoduché, ale dokázal se poprat s životem i s tím, co mu osud přichystal. Nejméně mi seděla Vivien. Tato postava mi nejprve přišla sympatická, ale postupem času se mé veškeré sympatie vytrácely. Ale tak to zkrátka je. V životě také nepotkáme všechny lidi stejné povahy.

Nicholas Sparks je můj vůbec nejoblíbenější spisovatel, doma vlastním všechny jeho knihy v českém i anglickém jazyce a nedám na něj dopustit. Jeho příběhy jsou čtivé, originální, pohodové, romantické a překvapivé. Takové, které vám zůstanou v mysli na dlouhou dobu po jejich dočtení. Jeho knihy mě vždy natolik emočně vyčerpají, že si po nich musím dávat chvilku pauzu od jakéhokoliv čtení. Musím je tzv. „rozdýchat.“ Líbí se mi, že všechny autorovy knihy jsou ze života, přesně tak, jak to je. Žádné pohádky s kouzelným a předvídatelným koncem. Příběhy, které se mohou přihodit každému z nás. Ještě se mi nestalo, a já doufám, že ani nestane, že by mě některý ze Sparksových příběhů zklamal.

Na velké popularitě tohoto spisovatele nesou svůj podíl také vcelku úspěšná filmová zpracování některých jeho knih – Vzkaz v láhvi, Dlouhá cesta (kniha s názvem Nezapomenutelná cesta), Zápisník jedné lásky, Noci v Rodanthe, Milý Johne, Poslední píseň, Talisman, Bezpečný přístav, Co s láskou (kniha s názvem To nejlepší z nás), Nejdelší jízda a Volba. Z celého svého srdce doufám, že se jednou dočkáme i filmového zpracování tohoto románu, moc by si to zasloužil.

Nepatřím mezi lidi, kteří kupují knihy podle placky bestseller, kterou tato kniha má také na obálce. Vždy volím na základě anotace, která mě buďto zaujme nebo ne, na doporučení blízkých nebo na základě mých vlastních zkušeností s autorem. Ale mohu vás ujistit, že tato kniha má zlatou placku na obálce právem.  Jako jedna z mála, které znám.

Knihu bych doporučila všem milovníkům knih Nicholase Sparkse, ale nejen jim. Čtenářům, kteří hledají nenáročnou a zamilovanou četbu nebo si chtějí odpočinout od všemožných krvavých detektivek a thrillerů. A pokud se v blízké době chystáte na dovolenou, moc a moc doporučuji vzít na cesty Život ve dvou!