V roce 1987, v malé chatové osadě na jihu Švédska, prožívá letní dny parta přátel. Laura sem jezdí za svou tetou Heddou, která je trochu podivínka, ale v jádru dobrý člověk. Vše se změní velkým požárem tančírny, při kterém uhoří Lauřina nejlepší kamarádka Ida. Laura sama z ohně vyvázne s popáleninami na zádech. Od toho večera se na ostrov už nikdy nevrátí, pouta jsou zpřetrhána.

Laura je dnes dospělá žena šéfující po otci zdědené firmě. Ale stará, dobrá Hedda umírá a zanechá Lauře celý svůj majetek. Je na čase vydat se zpět na ostrov a postavit se čelem starým vzpomínkám – a nejen jim. Setkání s Idinou rodinou, která ji tlačí do prodeje zpustlé chatové osady, její touha znovu spatřit Jacka, dětskou lásku, Petera, kamaráda, se kterým trávila volný čas i toho osudného léta. To vše na ni dopadá s krutým vědomím, že za tetinou smrtí možná stojí něco víc, a je proto na čase zjistit celou pravdu i o onom děsivém požáru před desítkami let.

Hlavní hrdinka této knihy vám nejspíš zpočátku moc sympatická nebude stejně jako mě. Ano, opět jsme u starého klišé, kdy se hlavní postava potýká s traumaty z dětství a přímo to ovlivňuje její současný život. Ale postupem času, kdy příběh zvolna plyne, svůj názor změníte. Nešťastná, traumatizovaná, zklamaná svými nejbližšími, kdepak, Laura to opravdu lehké nemá a nikdy neměla. Navíc, vrátit se do míst svého dětství, se kterými ji pojí tolik vzpomínek, ať už dobrých, nebo špatných, to jednoduché není.

Zimní oheň není žádný nervy drásající thriller, ale detektivní příběh, který je hodně zamotaný a chvíli nám trvá, než mu přijdeme na kloub. Celá kniha je vyprávěna ve dvou časových rovinách a nemohu se rozhodnout, která mě bavila víc. Příběh z minulosti, ve kterém se vracíme do doby před požárem, nám dává pochopit, co se dělo, co požáru předcházelo. A příběh ze současnosti, kdy Laura hledá viníka tetiny smrti a snaží se vyrovnat se všemi vzpomínkami.

Zimní oheň je poklidný, lehce plynoucí a pořádné dávky napětí se dočkáme až ke konci, který autor zvládl napsat opravdu bravurně.