Příběh začíná Veronika sepisovat v době, kdy prochází přijímacím konkurzem této světoznámé luxusní letecké společnosti. Popisuje každý krok náboru, otázky z pohovorů a všechno, co by vás mohlo zajímat. Když je po mnoha stupních testů přijata, stěhuje se okamžitě do Dubaje, kde ji čekají dva měsíce školení a učení, aby byla tou správnou letuškou. Vše zakončí zkouškou podobnou maturitě a praktickými zkouškami. Poté hned dostává rozpis služeb a míří do světa v oblacích. Navštíví Nový Zéland, Thajsko, Čínu, Ameriku, Indii, Afriku a spousty dalších míst. Jaké jsou její zážitky? Jak zvládá problematické cestující? Které trapasy se jí nevyhnou? Odpovědi najdete na stránkách tohoto cestopisu.

„To není vlažná voda!“ osočí se na mě.

„A co si představujete pod pojmem vlažná voda, madam?“

„Musíte smíchat napůl horkou vodu se studenou vodou!“, vysvětlí mi a vypadá, že to myslí naprosto vážně.

„Přinesu vám ji, jakmile dodělám bar a dostanu se do kuchyňky, ano?“ zachovám naprosto kamennou tvář.

Jakmile projíždím kolem kuchyňky, natrefím na Rebekku, kolegyni Holanďanku, která zalívá asi patero čínských polívek.

„Rebekko, mohla bys mi podat vlažnou vodu? Jako že smícháš horkou a studenou. Neptej se prosím tě proč,“ chci ji ušetřit celého příběhu.

„Vlažnou? Jasně.“ Když se do kuchyňky po několika minutách vrátím, voda tam už stojí připravená.

„Tohle je vlažná voda!“, zpraží mě madam, když jí kelímek podám a ona se napije.

„Díky,“ poděkuju Rebecce, když se vrátím do kuchyňky.

„Jasný, nalila jsem ti ji normálně z petky, měla pokojovou teplotu.“

 V textu se občas vyskytují odborné názvy, které asi mezi sebou letušky a piloti běžně používají, ale my, obyčejní smrtelníci, vůbec netušíme, o čem je řeč. Ale to mi neubralo na zážitku nahlédnout pod pokličku tohoto zajímavého povolání, navíc u luxusní světoznámé společnosti. Zážitky jsou opravdu jedinečné, navíc práce s lidmi, jak mnozí víme, není jednoduchá. Veronika nám popíše různé kulturní rozdíly mezi národnostmi, například že Indové nepoužívají slovíčka prosím ani děkuji, Číňané si dávají většinou nudle, pijí teplou vodu a spousty dalších příhod a zvláštností.

Veronika Klesnilová sepsala nejen cestopis, ale také svoje zážitky z práce. Autobiografii, která se čte velmi dobře, místy jsou zážitky opravdu vtipné až neuvěřitelné, jací lidé v letadle mohou být a co všechno si navymýšlí.

Veronika v Dubaji jsou sepsané zápisky ze života letušky o práci snů a o životě v oblacích, zápiscích, které vám dají nahlédnout nejen za závěs kuchyňky letadla, ale do celého jejího života a cestování po světě.