Osmiletá Alice žije se svou babičkou ve velkém rodinném sídle, kde vyrůstala její maminka Selina. Ta je s jejím tatínkem dlouhodobě na pracovních cestách po světě a Alici píše pravidelně dopisy. Píše jí o životě předtím, než se Alice narodila, jak žila, že byla součástí tzv. Zlaté mládeže, která znala jen večírky, alkohol a skandály, které se objevovaly na prvních stránkách novin. Selinin život byl nekonečný večírek, jednoho dne však potkala osudového muže, kterého nesměla milovat…

„Hrůzu okamžitě vystřídala úleva. Radost. S výkřikem seběhla dolů a skočila mu do náruče. Líbali se a smáli se a mluvili jeden přes druhého.
„Přijel jsem o den dřív.“
„Myslela jsem, že jsi lupič.“
„Promiň. Zkoušel jsem ti zavolat z nádraží. Ale…“
Vzal její tvář do dlaní a divoce ji políbil.
„Klidně bych mohl být lupič. Dveře byly otevřené.“

Třpytivá hodina vás zavede do dvacátých a třicátých let minulého století. Večírky, bohatá „Zlatá mládež“ a spousta alkoholu. Román zachycuje život smetánky těchto let, kde běžné starosti obyčejných lidí jsou mimo tuto společnost. Když se ale Selina zamiluje do chudého malíře Lawrence, všechno se změní. Příběh mi hodně připomínal Velkého Gatsbyho.

Musím však říct, že první autorčinu knihu Dopisy, které nikdo nečetl rozhodně tato kniha nepředčí. Zhruba do poloviny jsem se docela nudila. Popis večírků a scházení přátel mi toho moc nedal. Druhá půlka je určitě zajímavější a napínavější, i přesto že jsem tušila, jaký bude závěr. Ale ten mi i tak vyrazil dech, protože, i když se moje předpověď vyplnila, je zde ještě jiné tajemství, co čtenář od začátku vůbec netuší.

Třpytivá hodina je román o celoživotní lásce, bolesti, chybách, které by měl člověk napravit, ale také rozdílných společenských kruzích ničících životy a lásky. Dopisy, které nikdo nečetl je prostě TOP kniha, Třpytivá hodina je slabší, ale i tak stojí za přečtení. Obzvlášť pokud se vám líbil Velký Gatsby a máte rádi dvacátá léta minulého století.

Iona Grey zkrátka psát umí, o tom žádná, a já si rozhodně nenechám ujít ani její další knihu.