Po jedné noční službě se Vít Samek, záchranář, rozhodl popsat své zážitky přátelům na sociální síti Facebook. A měl úspěch: jeho příspěvek byl šířen, komentován, a tak začal postupně příspěvky přidávat každý týden. A protože i ty byly neobvykle oblíbené, stačil už jen malý krok k tomu dát všechno do voňavé, papírové podoby, ze které oči nebolí tak jako z monitoru chytrých zařízení. Tím krokem bylo přidání ilustrací Venduly Chalánkové.

Nejzábavnější kniha o první pomoci, jak je Bulbem záchranáře spokojenými čtenáři i recenzenty nazývána, má nejen hodnotný obsah a povedené grafické zpracování, ale i malý formát a měkkou vazbu, zkrátka ideální balení, které můžete nenápadně přihodit vašemu mládežníkovi do tašky na koupaliště. Přestože má kniha skoro dvě stě padesát stran, dá se přečíst i za jedno odpoledne. I když – pokud si z ní chce čtenář něco odnést, bylo by lepší nehltat pouze zábavné historky z praxe, ale soustředit se i na podstatné informace, které jsou na konci každé kapitoly zvlášť shrnuté a zvýrazněné.

Hlavními postavami jsou Vít Samek a jeho kolegové záchranáři, stát se jimi v mžiku sekundy můžete ale i vy. Nikdy nevíte, kdy bude potřeba vaší pomoci při záchraně života. A je cool, free a in, když zvládnete udělat i něco víc než vytočit nouzové číslo na telefonu (minimálně to je totiž nejen naprostá samozřejmost, ale i vaše občanská povinnost). Nepředstavujte si ale, že vás autor knihy bude hecovat k supermanským záchranářským výkonům, při kterých potečou hektolitry krve a kdovíčeho ještě. Naopak, zjistíte, že řada vážných situací vzniká v bezpečí domova a mohou na první pohled vypadat i docela nenápadně. Aneb popálenina způsobená přípravou výborného steaku, hoďte kamenem, kdo ji ze svého okolí ještě neznáte.

Mimo to, že autor píše s nadhledem, vtipně a srozumitelně, píše taky slangově, používá hovorovu češtinu a sprostá slova. Působí to autenticky, dodává to textu potřebný „šmrnc“ a humor, ale musím i přiznat, že několikrát jsem si musela trochu poposednout (z vlastního vedení, samozřejmě), aby mi některé slovo došlo. A tím nemyslím pouze slangové názvy drog (peří, koule, karla). U některých slov by mě docela zajímalo, jak se do slovníku pražského záchranáře dostala (hercna z německého Herz?).

Víta Samka na sociálních sítích nesleduji a přiznám bez mučení, že jeho knížka na mne u nás v redakci tak trochu „vyšla“ (aneb jak vyjádřit zbyla diplomaticky). Už od první stránky jejího čtení jsem ale byla nadšená. Tak dobrou populárně naučnou knihu jsem hodně dlouho nečetla, a to pokusy u nakladatelství Jan Melvil Publishing činím celkem pravidelně. Kniha je čtivá, i když mé trochu starosvětsky smýšlející čtenářské duši občasná slovní hrubost přišla už trochu moc. Věřím, že pro jiné to bude právě ona, která přiblíží adrenalin a ráznost nepochybně spojené se záchranou lidských životů. Je docela možné, že superhrdinou se po jejím přečtení nestanete a znalosti v knize získané nikdy nevyužijete, ale i když si díky ní zapamatujete to, jak někomu ulevit od bolesti způsobené zraněním, bude to velký krok pro celou naši společnost. Tuhle knihu prostě ve své domácí knihovničce chcete!