Tetování vězňů v Osvětimi se stalo symbolem holocaustu. Jedním z těch, kdo čísla na předloktí tetovali, byl slovenský Žid Lale Sokolov, rodným jménem Ludwig Eisenberg. Když se Lale stal na tomto strašlivém místě tatérem a musel označovat své spoluvězně čísly, využil svou relativní volnost k tomu, že pomáhal druhým. Vyměňoval peníze a šperky ze známé části tábora – Kanada, z majetku zavražděných Židů. Měnil vše za jídlo, které pomáhalo ostatní vězně držet naživu. Kdyby byl dopaden, čekala by ho smrt. Díky němu přežilo mnoho mužů a žen. V Laleových vzpomínkách má své místo však také láska. Zamiloval se na první pohled, když vyděšenou Gitu tetoval. V příběhu popisuje, jak se milovali, jak se snažili využít každé chvilky, a jak se samozřejmě báli dát svou lásku najevo…

„Laleův a Leonův všední život se řídil podle příjezdu transportů z celé Evropy. A když se jaro přehouplo do léta, přijížděly neustále.

Toho dne u jejich stolu stál dlouhý zástup vězeňkyň. Opodál probíhala selekce. Měli tolik práce, že jí nevěnovali pozornost. Před očima se jim objevila paže a papírek s číslem a dali se do díla. Znovu a znovu. Tyto vězenkyně byly nezvykle tiché, možná cítily ve vzduchu zlo. Najednou Lale zaslechl pískání. Byla to povědomá melodie, možná z nějaké opery. Pískání sílilo a Lale se podíval, odkud přichází. Blížil se k nim muž v bílém plášti. Lale sklonil hlavu a snažil se udržet rytmus práce. Nedívat se do obličeje. Vzal papírek, udělal číslo. Tak jako už tisíckrát předtím. Pískání přestalo. Lékař stál u Lalea. Byl silně cítit dezinfekcí. Naklonil se, zkontroloval Laleovu práci a uchopil tetovanou paži. Asi byl spokojený, protože se vzdálil… (…) Lale se podíval na Leona. Byl bílý jako křída.“

Tento román podle skutečného příběhu vám vezme dech. O holocaustu existuje nespočet knih, ale každá je jedinečná. Tatér z Osvětimi je také unikát. Ukazuje, že vedle násilí, zla a brutality lze vykvést i pravá, nesobecká láska. Autorka s citem odkrývá sedmdesát let staré události, milostný příběh se zde prolíná s popisem denní rutiny v Osvětimi, s boji o přežití, utrpení, bolesti a obrovským odhodláním zvítězit nad smrtí.

Spisovatelka Heather Morrisová se s Lalem Sokolovem seznámila v roce 2003 a toto setkání jim oběma změnilo život. Vzniklo mezi nimi přátelství a Lale ji pověřil, aby světu předala i ty nejniternější podrobnosti z jeho života během holocaustu. Velice zajímavé jsou fotografie a další informace na konci knihy. Dozvíte se zde, jak skončily ostatní postavy, které byly s Lalem a Gitou v Osvětimi v kontaktu.

Tatér z Osvětimi je autentický příběh naší historie. Je bolestný, krutý, ale přesto krásný, milý a veselý. Přináší nám určité poselství, které říká, že je důležitá víra. Věřit v to, že přežijeme a bude líp. Proto se nikdy nesmíme vzdávat, i z toho nehlubšího dna musíme prostě vstát a jít dál.