Zima, rok 1944. Nou vyhnali rodiče z domova, protože otěhotněla s německým vojákem. Přinutí ji se miminka vzdát a předat ho do programu Lebensborn. Po porodu žije Noa sama na železniční zastávce, kde také pracuje. Jednoho dne zde zastaví vagon plný židovských nemluvňat, polovina z nich už mrtvých, směřující do koncentračního tábora. Noa bez rozmyšlení popadne jedno z miminek, které tam leží a dívá se na ni. Přivine dítě k tělu a utíká s ním do zasněžené noci. Skoro zmrzlou ji najdou pracovníci nedalekého cirkusu. Ujmou se jí a nabídnou útočiště – pokud se však naučí akrobacii na visuté hrazdě. Spřátelí se s Astrid, která ji zaučuje a obě o sobě zjistí, že má každá tajemství, která jsou nebezpečná pro ně i jejich okolí. Vypluje pravda na povrch?

„Odtáhla jsem dveře. „Ach!“ Můj hlas se nebezpečně rozléhal tmou, hrozil odhalením. Jsou tam děti, maličká tělíčka, příliš mnoho, než aby se dala spočítat, leží na senem pokryté podlaze vagonu, naskládaná těsně na sebe, jedno přes druhé. Většina se nehýbe a nedokážu říct, jestli jsou mrtvé, nebo spí. Uprostřed nehybnosti se úpěnlivý pláč mísí s lapáním po dechu a sténáním, jako když bečí jehňátka.“

Kapitoly se střídají z pohledu Astrid a Noy. Zhruba uprostřed knihy jsem se trošku nudila, když byl popisovaný výcvik akrobacie a jak to chodí u cirkusu. Ale to se zase po několika kapitolách změnilo, protože se začalo dít něco nového. A to se mi na příběhu líbilo, neustálé zvraty a změny, které vůbec neočekáváte.

Světla zimní noci je dojemný příběh o přátelství, kruté válce, tajemství a lásce až za hrob. Epilog a poznámka autorky na konci knihy mě opravdu zasáhly a já plakala jak želva. Knihu velmi doporučuji, je bolestná, krutá, ale také nádherná, plná oddanosti, čistého přátelství a lásky.

Autorce Pam Jenof u nás vyšlo již několik knih, většina z nich se odehrává během druhé světové války. Velmi úspěšný je například román Velitelovo děvče, který se stal světovým bestsellerem. Pam se narodila v Marylandu a vyrostla nedaleko Philadelphie. Pracovala v Pentagonu. V roce 1996 byla přidělena do amerického konzulátu v Krakově, v Polsku. V tomto období získala odborné znalosti o polsko-židovských vztazích. Pracovala na zachování Osvětimi a restituce židovského majetku v Polsku.