Emotivní a velmi silný svojí výpovědí je nový román slovenské autorky Michaly Ries, a pokud máte rádi citlivé příběhy, v kterých se zlomená srdce skloňují ve všech pádech a mravenčí práce na svém znovuvzkříšení je naplněna okamžiky štěstí, bolestných návratů i naděje, rozhodně si tento román nenechte ujít. Hořkosladký příběh Mariny vás dostane do kolen.

Marina ví, jaké je žít v temnotě. Dobře zná chuť pohrdání a zloby. Z okovů minulosti se jí však podařilo vysvobodit a žije obyčejný život, ve kterém je šťastná. Její stále křehkou dušení rovnováhu však naruší příchod nového kolegy – minulost a přítomnost se nebezpečně protnou a její poklidný život je rázem v ohrožení. Spolu s přízrakem mladé Mariny se vrací i bolestivé vzpomínky. Marcel by ji mohl zničit pár větami. Udělá to? A když ne, co za to bude chtít? Proč ji vlastně tak moc nenávidí? A ty jeho oči, ty ji matou ze všeho nejvíc. Občas totiž vyprávějí úplně jiný příběh než jeho ústa…

Román Zadrž dech je příběhem o tom, jak složité jsou vztahy nejen mezi muži a ženami, ale i v rodině, a jak neuvěřitelně tenká je hranice mezi láskou a nenávistí, odsouzením a pochopením. Křehké čtení o bolestných traumatech, zvedání se ze dna své duše i o nových začátcích vám zahraje na struny emocí a tahle tklivá i nadějná píseň by se klidně mohla stát vaším soukromým hitem.

Autorka do hlavní role obsadila sympatickou a laskavou mladou ženu, která se statečně pere se svými démony z minulosti a s nadějí vyhlíží slibné zítřky. Zvolená ich-forma vyprávění z pohledu Mariny vás ještě více vtáhne do jejího rozpolceného nitra a nabídne čtenářům pozoruhodný ponor do jejích myšlenek i na samé dno rozbité duše.

 „Nechtěl jsem, aby to byla pravda. Tak jsem předstíral, že to pravda není.“
Nad tou odpovědí přivřu oči. Jak jednoduché. Nedůvěru mých sester dokážu překonat. Ale čelit faktu, že o mém utrpení někdo věděl a nic neudělal, to je… příliš.
Zůstaneme potichu, každý se svým trápením. Nakonec zvednu oči.
Takoví jsme my lidi. Občas se radši tváříme, že jsou věci jiné, než ve skutečnosti jsou, protože nejsme ochotní čelit pravdě. Sebeklam poskytuje bezpečí, i když v ústech zanechává trpkou pachuť.

Nejenže má autorka čtivý a živý styl vyprávění, ale hlavně její vyzrálost psaní s citlivým přesahem je něžným balzámem pro vaši čtenářskou duši. Tolik krásných myšlenek a životních mouder, kterými je autorka vybavena a nijak jimi nešetří, vás prostoupí a zanechá nesmazatelnou stopu. Nejde s nimi na sílu, jen tak mimoděk je trousí mezi věty a tím větší odezvu si u čtenáře získávají. Nechává vás polemizovat nad svými úvahami a najít konkrétní stanovisko v moři vztahových komplikací není vždy jednoduchým úkolem.

Autorka oplývá množstvím pestrobarevných poloh. Od dojemných částí přes bolestné přiznání až po odlehčující jemně laděný humor. Kolem vztahů našlapuje s opatrností a jemností, aby se tyto křehké nádoby zrozené na nestálých podkladech nerozbily, a opečovává je s něžností i pozorností.

Pokud jste si prošli nebo právě procházíte životním peklem, román Zadrž dech by vám mohl napovědět či přímo dát návod, jak se znova vzpamatovat a restartovat svůj život. Mám pocit, že autorka příběh připravila právě pro tyto bolestné chvíle a snaží se vám dát naději i podnět pomocí svého románu. Musím přiznat, že se jí to povedlo náramně, a i když se jedná o nenáročnou oddechovku, je napsána s velkým umem a citlivostí. Knihu doporučuji všem křehkým duším, kteří dokáží vnímat složitosti života emotivnějším způsobem a dokáží ohodnotit jeho hořkosladký odér, který si někdy musíte vypít až do dna, abyste získali volný prostor vidět věci z jiného úhlu pohledu.