Kdybyste se mně zeptali, zda bych knihu Letní sestry doporučila, pak mi má odpověď byla jednoznačná: Ano. Ráda jsem se k ní vracela. Těšila jsem se, že ji budu číst cestou do práce a z práce, protože to je chvíle pro můj pravidelný čtecí rituál.

Příběh je velmi plynulý, autorka vládne slovu a rychle mě vtáhla do děje. Chvíli jsem měla pocit, že by to mohla být klidně moje rodina, tak přirozeně působily dialogy i hádky mezi sestrami. Cítila jsem křivdu, smutek, vtek, zlobila jsem se i urážela spolu s hrdinkami. Rozuměla jsem jim… a velmi rychle jsem si našla v příběhu své oblíbence.

Kniha začíná tajným pozváním sester do Bergenu, na místo, na které se vážou ty nejhezčí vzpomínky z dětství. Otcova tragická autonehoda však změnila životy všech členů rodiny. Matčino pozvání sestry vytrhne ze zaběhnutých životů, vlastně je to pro ně nechtěná komplikace, která se do jejich programů vůbec nehodí. Tajuplnost matky, strach o ní, zvědavost a skrytá touha zahojit srdce vede sestry na domluvené místo. Postupně se před nimi otevírá bolestná etapa života, o které se dlouho nemluvilo, a v mysli se postupně vynořuje mnoho zapomenutého.

Charaktery sester jsou postupně v příběhu detailně vykresleny, jejich úspěchy, strachy a životní prohry prožíváme, jako by se to týkalo našeho života. Lehce se vcítíme do jejich emocí a postupně se seznámíme s každou z nich. Klíčovým prvkem celého příběhu jsou právě jejich vzájemné vztahy. A i když se některé části příběhů zdají dramatické, lehký humor a obratnost vypravěče dělá z této knihy pohodové čtení.

Důvod setkání je odhalený a tajemství spojená s matčiným budoucím manželem dodávají příběhu napětí. Otázky se množí, odpovědi nepřicházejí, sestry na vlastní pěst zkoumají minulost a snaží se odhalit pravdu, aby svoji matku varovaly. Matka si však nenechá poradit a trvá na svém, že je pro ni ten pravý. A pak vyjde najevo ještě jedno tajemství.