Annu Frankovou zná díky jejímu deníku asi každý, kdo se alespoň trochu zajímá o události druhé světové války. Nebyla ovšem ani zdaleka jediným mladým člověkem, jehož potkal podobný osud. Po dlouhých 70 letech byl nalezen i deník polské židovské dívky Renie Spiegel, který si začala psát ve svých 14 letech. Často bývá označována právě jako „polská Anna Franková“.

Prostřednictvím zápisků můžete poznávat běžný život na počátku války. Seznámíte se s jejími kamarádkami, rodinou a později i první láskou. Určitě nečekejte žádné podrobné popisy o holokaustu či dalších válečných událostech. Přestože jsou občas naznačeny nepříjemné poměry, které se samozřejmě dotýkaly každého, pro čtrnáctiletou dívku to není bezprostředně tím nejdůležitějším.

Asi každý z nás si vzpomene, jak pro něj byla z dospělejšího pohledu banální věc tehdy důležitá. Rozchod s klukem nebo holkou katastrofa, hádka s kamarádkou tragédie. A nejinak tomu bylo i u Renie. Vzhledem k době, ve které se deník odehrává, to však může působit ještě výrazněji. Čtenář ovšem prostě nemůže čekat, že bude líčit všechny podrobnosti o záležitostech dospělých.

Často je však ze stránek knihy cítit i smutek. Zejména ohledně chybějící matky, která žila poměrně daleko od ní. V této chmurné době totiž musela vyrůstat u prarodičů, aniž by věděla, že maminku do konce života už mockrát neuvidí. Velkým smutným paradoxem je potom její občasné tvrzení, že by raději umřela. Kdyby věděla, jak její život v roce 1942 skončí, asi by to tak lehkovážně neříkala.

Významnou součástí deníku jsou i její básně. Najdete jich tu opravdu hodně a rozhodně se jedná o přitažlivé záležitosti. Poetickou formou zpracovávají její pocity, ať už ty veselé či smutné, nebo určité konkrétní situace z každodenního života. Několikrát se dočkala i otisknutí básní v novinách nebo vítězství v soutěži. Dospělou básnířkou se už však bohužel nestala.

Výrazně dramatické jsou potom především zápisky napsané krátce před její smrtí. V tu dobu se totiž její město proměnilo v ghetto, které mělo být následně z velké části vyhlazeno. Musela se ukrývat, protože se bála transportu nebo násilné smrti. Její pocity jsou v této části opravdu silné a přenášejí na čtenáře velice smutnou náladu.

Text je nadmíru důležitý jako odkaz dívky, která byla zavražděna nacisty a nemělo by se na ní zapomenout. Díky sepsání přímo během okupačních dnů oceníte jeho bezprostřednost. Silně vás chytne za srdce a donutí zamyslet se nad tím, jak mohl být takto mladý život zmařen jen kvůli nesmyslným názorům a postojům nacistické mašinerie.

Vedle samotného deníku jsou velice zajímavé i poznámky a doslov její sestry, které se daleko více zaobírají podrobnostmi o perzekuci židů v tehdejším Polsku. Najdeme tu i krátké texty od Reniina přítele Zygmunta, který vzpomínky zesnulé přinesl o mnoho let později jejím pozůstalým. A samozřejmě nechybí ani řada fotografií, díky nimž získají všichni přítomní pravou tvář.

Reniin deník je osobní zpovědí účastnice holocaustu, kterou už konec těchto zvěrstev nezastihl. Díky tomu působí ještě emotivněji a zanechá ve vaší duši silnou vzpomínku.