Zestručnit celý svůj dospělý život do 25 kapitol, když toho máte světu tolik co říct? Kniha Veterinářka zahrnuje Gillianin studentský život, její praxi ve městě, působení jako zastupující lékařka a nakonec i praxi na venkově. A zcela kriticky, především první část knihy by si klidně zasloužila více prostoru. Papíru by na to, alespoň v českém vydání, zbylo určitě dost. Nevím jak vám, ale mně v poslední době začíná tehle typografický trend se spoustou volného prostoru, roztahaného textu a „kudrlinkových“ nadpisů přes čtvrt stránky trochu vadit. U knih pro dospělé pochopitelně.

I když knihy o veterinářích z Britských ostrovů jsou od dob Jamese Herriota na trhu klasika, myslím, že se neomrzí. Kolik lidí s tak zajímavým povoláním znáte? Gillian Hicková navíc zcela nepokrytě těží z toho, že je žena. Akční a rázná. Nic jiného jí ani nezbývá, chce-li v drsných venkovských podmínkách uspět. Mladou ženu si totiž většina tradičních farmářů představí v lepším případě v ordinaci při léčbě malých „okrasných“ psíků, v tom horším u plotny. Ona ale odřezává rohy, očkuje, kastruje, provádí císařské řezy kravám, honí se za zraněnými kočkami pronásledovanými agresivními podvraťáky přes pochybné čtvrti nebo pomáhá zdrogovaným koním. A často nebojuje jen se zvířecími problémy – kromě šovinistických farmářů se musí vypořádat s matkami dohazovačkami nebo vlastní zmateností.

Být kniha trochu obsáhlejší, mohli bychom mluvit o deníkovém záznamu. V současné podobě je přesnější označení „best of z pracovního života“. Gillian Hicková nám vypráví svůj příběh. A je to milé vyprávění. Místy vtipné, ale většinou ne tak, aby celá tramvaj věděla, že čtete humornou knížku. Místy smutné, a to nejen proto, že některé její pacienty je třeba uspat navždy. Místy překvapivé.  Je to také sonda do irské společnosti. A možná i důkaz rozvírajících se nůžek mezi městy a venkovem.  U měst vyprávění upozorňuje na negativa, která život v nich přináší. Ať jsou to drogy a bezprizorní mládež nebo nedostatek financí a život v chudinských ghetech. Na venkově autorka poukazuje na tradiční farmaření plné dřiny a jeho romantiku a krásu, ale i na výhody, které přinesla modernizace zemědělských provozů.

Zatímco v českém překladu vyšla letos kniha Veterinářka jako první dílo od této irské autorky. V originálu byla kniha vydaná už v roce 2005 a Gillian Hicková má „na kontě“ další dva romány týkající se její různorodé praxe. Zajímavostí je, že kromě čtyřnohých pacientů pomáhá autorka i jejich dvounohým majitelům. Nejen vyrovnat se se zdravotními potížemi jejich mazlíčků, ale i v rámci irské odnože organizace Modrý kříž (organizace pomáhající v boji proti alkoholismu a jiným drogám).

Pokud se rozhodnete knihu Veterinářka darovat, určitě obdarovaného neurazíte. Je to milá, nekonfliktní, zajímavá knížka. Hodí se na dlouhé zimní večery i po náročném pracovním dni. Čte se příjemně rychle, děj „odsýpá“. Zvládnou ji i citlivější povahy a to přesto, že ne všechny příhody z praxe mají dobrý konec. A i když některé zákroky jsou docela drastické (rozumějte pro květinky z města, pro chovatele hospodářských zvířat nic překvapivého ani pobuřujícího), Veterinářky se bát opravdu nemusíte.