Osm životů, šest generací, osm knih v jedné. A v každé se prolíná nejen příběh členů rodiny, ale i pohnutý, složitý osud perly Kavkazu mezi lety 1900 a 2014. Nečekejte ale ani historický román ani cestopis. V knize Nino Haratischwiliové si přečtete emočně intenzivní příběhy skvěle propracovaných postav, jejichž osud ovlivnilo notoricky známé „ve špatný čas na špatném místě“. Tragické je, že špatný čas bylo celé století století a špatné místo celá jedna země.

Nico je vypravěčkou celého příběhu – ale, stejně jako u ostatních postav, je těžké ji nějak charakterizovat. Bylo by divem, kdyby se postavy na takovém prostoru nějakým způsobem nevyvinuly. Nevyrostly z dětské naivity, neztratily iluze a (marně) se nesnažily je znovu hledat. Nico je bojovnice, nezlomná, zocelená prožitým a stejně uteče od rodiny do Berlína, aby se nakonec setkala se svou neteří Brilkou (také na útěku) a osud rodiny jí převyprávěla.

Celý příběh je protkán tajemnou vůní, lahodnou chutí a receptem, který si pradědeček přivezl z cesty do Vídně. Záhy ale zjistil, že jeho opojná horká čokoláda je prokletá. Kdo ochutná, toho čeká zkáza a smrt. A i když na pověry nevěříte, nejpozději u šesté knihy určitě podlehnete pocitu, že měl pradědeček recept zničit a tenhle záchvěv magického realismu z příběhu navždy vymazat. Leccos by pak bylo lehčí. I čtení tohoto románu. Každopádně přesně to onen „chocolatier“ neudělal. Místo toho tajemství výroby předal dceři Anastasii, která ji během svého stoletého života uvaří ještě mnohokrát.

Nino Haratischwiliová je nadanou vypravěčkou, která umí splétat „pavoučí sítě“ osudů, ale i důkladně popsat povahy a duševní rozpoložení postav, takže čtenář přesně tuší, jaké pohnutky vedly kterou postavu ke kroku, který právě učinila či se k němu chystá. Až se její knihu rozhodne přepracovat nějaký hollywoodský scénárista, bude mít lehkou práci. I já je teď u sebe v pracovně vidím. A jsou až neuvěřitelně živé. Postavy, nikoli obrazy. Přestože se (podle rozhovorů) autorka snažila zachytit barvy, vůně a chutě Gruzie, podle mne se jí to moc nepovedlo a v popisování lyrických výjevů není až tak moc dobrá.

Troufám si odhadovat, že román Osmý život (pro Brilku) od Nino Haratischwiliové budou mít jednou němečtí středoškoláci v povinné četbě. Už jen proto, že v roce 2019 dostala Schillerovu pamětní cenu za přínos literatuře. Kromě mnoha jiných ocenění. A adaptace tohoto románu se dokonce hraje v hamburském divadle (pět hodin). Pro upřesnění doplňme, že autorka je Němka gruzínského původu (doma mluvili gruzínsky i německy, román je v originálu napsán v němčině).

Jsou to časy, kdo vládne, nikoli králové. (gruzínské přísloví – motto knihy)

Nečetlo se to snadno. A rozhodně se to nedalo zvládnout za odpoledne. Naopak. Přečíst tuhle knihu mi trvalo víc jak měsíc. Pokaždé, když jsem si ale našla klidnou chvilku, mě kniha bavila. Někdy šokovala, někdy rozesmutnila, někdy pobavila. A stále, i po jejím přečtení, musím obdivovat autorčinu schopnost napsat obsáhlý a komplexní příběh. Neuvěřitelné. Rodinná sága není čtení pro každého. Z této budete buď nadšení nebo ji po první“ knize“ odložíte (i já jsem si kladla otázku, jestli bych si další díl koupila, kdyby „knihy“ nebyly spojeny dohromady a představeny jako jeden román). Ať tak či onak, musíte uznat, že její vydání je, mezi všemi těmi detektivkami, romancemi a kuchařkami, naprosto skvělým nakladatelským počinem. Inteligentní kniha pro mainstreamového čtenáře.