Když se Eoin Dempsey loni představila se svou knihou Růže bílá, černý les, strhla se okamžitě lavina zájmu a následně spousta pochvalných recenzí. Nedivím se, kniha byla skvělá. Ale letos nám naservírovala tuto novinku, Najdi Rebeccu. Po prvních stranách knihy jsem věděla, že tento příběh bude ještě silnější než ten předchozí.

Christopher a Rebecca, dva mladí lidé, kteří se milují, ovšem v tom nejhorším možném čase a za těch nejhorších okolností. Rebecca prchá do Anglie, aby se zachránila před nacisty, ale Christopher se nechce své životní lásky jen tak vzdát. Dá se najmout do řad SS a brzy je převelen do míst nejstrašnějších, do Osvětimi. Snaží se zapadnout, aby nevzbudil podezření, aby nikdo neprokoukl jeho pravý důvod, proč tak věří otázce konečného řešení. Hledá Rebeccu a snaží se ji zachránit před jistou smrtí. I na tomto místě chce zůstat čestným a dobrým člověkem, ale nebude nakonec jeho oběť marná? Najde Rebeccu a vše se v dobré obrátí?

Tato kniha není jen jednou z mnohých, které kdy o nacismu byly napsány. Je okořeněna city, které si v těchto hrůzách neumím představit. Kdo si myslí, že zde jde jen o lásku a sladkobolný příběh, opak je pravdou. Je zde vykreslena velmi barvitě hrůza Osvětimi, jakou Židé zažívali den co den. Jsou zde dopodrobna popisována ta zvěrstva, která se děla a která neměla by být nikdy zapomenuta. Přestože je příběh naprosto smyšlený, ale má představivost jela na plné obrátky a umím si představit, že by se takový příběh stal. Hlavní hrdina se sice stal velkým zvířetem nacistické mašinérie, ale zároveň zůstal lidský a snažil se jen získat zpět to, co mu válka vzala.