Severní i jižní Amerika se po porážce nacistů stala jednou z hlavních lokalit, kam tito vrahové a sadisté utíkali. Často zde díky změně identity získali i americké občanství a započali zcela nový život bez trestu za svoji zločineckou minulost. Ne všichni se s tím dokázali smířit, a díky tomu vznikl i Úřad pro zvláštní vyšetřování.

Kniha Debbie Cenziper se velké části věnuje právě jeho činnostem. Představuje některé z hlavních vyšetřovatelů, ale i historiků, kteří byli důležití při pátrání po minulosti bývalých nacistů. Ústřední zápletkou je pokus o usvědčení jistého Jacka Reimera, Ukrajince německého původu, jenž byl podezřelý z účasti na vraždách a vyhlazování Židů.

Patřil k tzv. mužům z Trawniki, výcvikového tábora pro dozorce koncentračních táborů a těch, kteří se starali právě o hromadné zabíjení Židů. Abych řekl pravdu, nikdy jsem o něm nečetl, proto pro mě bylo toto téma vítanou novinkou. Právě jedinci cvičení v tomto táboře se postarali o vyhlazení velké části židovské populace v Polsku. Mučili a vraždili v Treblince, Majdanku nebo Belzci, ale zároveň byli přítomni i při hromadném vyhlazovaní v ghettech v Lublinu či Varšavě. Zajímavostí přitom je, že se jednalo o zajaté vězně ze Sovětského Svazu, kteří byli zaučováni jako popravčí holocaustu.

Čtenář se samozřejmě podívá i do období druhé světové války, tedy přímo na místo činu. Hlavním dějištěm jsou ovšem desetiletí následující. Budete sledovat postupné odhalování důkazů v podobě různých dokumentů o zločinech mužů z Trawniki. Řada písemností přitom byla dlouho utajována a k Úřadu pro zvláštní vyšetřování se dostala až po pádu komunistického režimu. Zavítáte díky tomu i do Prahy, kde byl objeven jeden z hlavních důkazů proti jmenovanému Jackovi Raimerovi (Občan 865).

Podíváte se do soudních síní na zdlouhavé procesy. Pohlédnete pod ruce obhájců i žalobců. Ačkoliv se může zdát, že usvědčení bývalých nacistů musí být jednoduché, určitě tomu tak nebylo. Přeci jen se tyto soudní spory odehrávaly řadu let po válce. A obžalovaní byli často velice dobří lháři.

Celkově je kniha velice čtivá. Občas působí na čtenáře až beletristicky, ale stále je to především literatura faktu. Dozvíte se v ní řadu zajímavých informací, které v podobných dílech nejsou zase tolik popisované. Zajímalo by mne, kolik z těch, již se zajímají o holokaust, někdy slyšelo o táboru Trawniki.

Občan 865 je za mě velice poutavý titul, který mě seznámil s řadou faktů o holokaustu v Polsku, jenž mě prozatím míjeli. Čte se opravdu dobře zejména díky tomu, že se nachází na pomezí beletrie a literatury faktu. Najdete v něm samozřejmě řadu smutných momentů, ale i v „šťastných“ konců, kdy spravedlnost zvítězila i po mnoha letech.