Příběh obra Buclíka je poměrně dlouhý, rozdělený do třinácti kapitol, které na sebe navazují, takže žádné přeskakování! Protože hlavním tématem příběhu je dobrodružná cesta, přišli byste přeskočením kapitoly o nějakou z jejích důležitých součástí. A to byste určitě neradi, že? Zejména vy, trpělivé osoby, které knížku na přání malého nečtěnáře čtete dneska večer už po sté.

Obr Buclík příliš nevyrostl. Na lidské poměry ano, ale na ty obří škoda mluvit. A taky jej nebaví žádné z tradičních obřích zaměstnání. A tak ho rodiče pošlou aspoň na zkušenou s obřími obchodníky. Tenhle jednodenní výlet pár kroků od rodné skály Buclíkovi změní život. Zjistí, že by se zřejmě velmi rád stal trpaslíkem a dobýval drahé kovy a zlato. A jelikož je Buclík obr činu, vydá se hned na druhý den trpaslíky hledat. Cesta to není úplně běžná, hlavně proto, že na trase stojí zvláštní obec Podivín, můžete potkat draka Červeňáka nebo prince Baribalda (nad jehož osudem se možná hořce zasměje nejeden předčítající tatínek).

Obr Buclík není ideálním synem obřích rodičů, ty lidské by si ale hned omotal kolem prstu. Je samostatný, odvážný, aktivní a dobře vychovaný. A vytrvale jde za svým snem, i když se ostatním zdá jeho splnění takřka nemožné. A ostatní aktéři v tomto příběhu? Ti jsou prostě kouzelní! Někteří rozpustilí, jiní budí hrůzu, zkrátka nechybí žádná z ingrediencí správné pohádky.

Pořád jsem vám neprozradila, proč mne z počátku knížka Radka Veselého štvala, že jsem ani neměla chuť ji předčítat. Mé rodné „severočeštině“ totiž neleze přes pusu autorem zvolený slovosled: Jak se chtěl stát obr trpaslíkem. Jak se obr chtěl stát trpaslíkem a dokonce i Jak se chtěl obr stát trpaslíkem by pro mne zkrátka byly přijatelnější verze, ale do polemiky nad větnou skladbou se s autorem pouštět nehodlám. Nejsem žádný odborník („by cit a oko“). Nakonec, dokud se váš malý milovník knih nenaučí číst, můžete si s textem kouzlit dle své libosti. A já to u této knihy dělám. Po jejím prvním přečtení jsem totiž zjistila, že nemám soudit knihu podle obalu. Ani tu dětskou. Příběh malého obra je zábavný, napínavý, poučný a často možná vtipnější pro rodiče než děti. Poselství knihy mi trochu připomíná moje oblíbené „kdokoli může dělat cokoli“ (najdete v knížkách Betty MacDonaldové), i když dětem raději příběh vysvětlete za použití více konvenčních vět: že se mají snažit jít za svými sny jako Buclík a nenechat se odradit překážkami nebo že dobré lidi najdeš i v rouše obřím.

Ilustrátorku Vlastu Baránkovou jsem neznala a teprve po vyhledání jejích webových stránek zjistila, že jde o ostřílenou autorku dětských ilustrací. Její trpaslíci mi přijdou velmi povedení, použité barvy příjemné a obrázky celkově příběh velmi trefně a účelně doplňují. Já bych si jich v knize dovedla představit klidně i víc.

Podle nakladatelství je příběh určen pro děti od 7 let. Textu je v něm hodně. Já jsem si knihu pořídila na základě doporučení jedné mamablogerky, která ji (alespoň podle jejích příspěvků na sociální síti) předčítala téměř čtyřletému synovi. A i u nás se pro předškoláky tohoto věku osvědčila.