Lucka Výborná žije vlastně takovým dvojím životem. Na jedné straně ji můžete pravidelně slyšet v rozhlase. Její hlas vás provází už desítky let na cestách autem, v práci či ráno v koupelně… Občas si z rádia odskočí na moderování v televizi nebo natočit nějaký extrémní rozhovor (doslova „extrémní interview“).

Na té druhé straně si tak trochu zahrává se svým životem. V tomto jejím druhém světě nezkrotně fouká ostrý vítr, studí nemilosrdný sníh a autorka daleko předaleko za hranicemi každodennosti a pohodlí zažívá skutečnou radost.

Dá se říci, že kniha Mezi světy je takový výběr z autorčiných deníků, který své čtenáře a příznivce zavede z rozhlasového studia do mrazivých končin Antarktidy, na špice hor, mezi české vojáky v Afghánistánu či na prosluněnou Havaj. Z knihy přímo prýští autorčina radost z toho býti 4 000 metrů nad zemí. Moci vyprávět o místech, která jí přirostla k srdci. O pocitu mrznoucích končetin či momentech, kdy je člověk na hranici bytí a nebytí. O osvobozujícím smíchu i okamžicích prozření. A taky o lidech, kteří prošli jejím životem a zanechali v něm svou stopu.

Autorka v knize nešetřila svými myšlenkami a pocity. Ukázala svým čtenářům bezmeznou lásku a úctu k majestátním vrcholkům hor. Nešetřila nejrůznějšími myšlenkami o samotném životě (oslava a úcta k němu) a bytí člověka ve světě, o důležitosti lidstva a samotném duchovním bohatství, o svobodě, strachu, času, umírání, štěstí, kráse a tichu kolem nás… O tom, jak si dělat věci po svém a naplňovat vlastní život dle svých představ. O umění oprostit se od malicherností a negativního okolí.

Kniha také nabízí svým čtenářům řadu odboček týkajících se autorčiny práce moderátorky v rozhlase či na charitativních akcích. Naleznete zde hned několik rozhovorů s řadou známých osobností, např. R. Fulghumem, M. Svatošovou, M. Hoznauerem či R. Honzákem, na které má autorka krásnou vzpomínku a byla jimi nějakým způsobem v životě ovlivněna. Také se můžete dozvědět něco málo o natáčení pořadu „Extreme Interviews“ (popis jak se natáčelo a jak moc celý tým bojoval s nehostinnými podmínkami hor).

Mezi velké přednosti knihy rozhodně patří fotografie. Naleznete zde více než 200 unikátních snímků. Dále samotný nákres a popis výstroje horolezce nebo nejrůznější citáty. Za nejvíce propracovanou a celkem i vydařenou část knihy považuji tu o Antarktidě, kde jsem měla možnost se dozvědět něco nového a autorky vyprávění šlo více do hloubky.

Nebudu lhát, když řeknu, že mi tato kniha dala dost zabrat. Největší problém, dle mého názoru, je ten, že se nejedná o cestopis. Vyprávění je velmi pocitové a plné myšlenek, které tak úplně do celkového obrazu nezapadají. U několika částí knihy jsem tak docela nechápala, proč je autorka zrovna do svého vyprávění zahrnula. Dále také byly často používány výrazy a pojmy související s horolezectvím či horami, které by se hodily čtenářům dovysvětlit pro lepší porozumění „děje“.

Bohužel necítím, že by mi Lucky dílo něco předalo. Kniha je hlavně o pocitech autorky, které zažívala v daných momentech svého života a jejích nesourodých myšlenkách, které často nesouvisely s námětem dané kapitoly či tématy, jaká bych obecně čekala v cestopisech. I některé úryvky, které autorka do knihy vsadila, na mě působily často bez pointy a přišly mi zbytečné.

Deníkový styl psaní může někdy působit „necelistvě“, ale komplexně dokáže čtenáři vše v příběhu propojit a potěšit ho, ale tady se to extrémně nepovedlo. Celkově to na mě působilo často jakoby vytržené z kontextu, takové nedotažené, nedomyšlené, bez jasného sdělení čtenáři. Když už mě autorka zaujala tématem vyprávění v některé z kapitol, bylo to bohužel popsané velmi ploše (popis nešel do hloubky), tzv. rychle, stručně a jdeme dál!

Příběh je plný nejrůznějších pocitů a myšlenek samotné autorky, které bohužel nedávají dohromady celistvý obraz. Věřím, že kdyby kniha byla napsána jako cestopis s ucelenějším textem pro větší záběr čtenářů, nebyla bych k ní tak kritická a třeba by našla i více nových fanoušků.