Pro knihu je charakteristické střídání dvou časových linií. Setkáme se zde s rokem 1986, kdy byly hrdinové dvanáctiletí kluci. Poté se přeneseme do přítomnosti (2016) a sledujeme jejich dospělé životy. Autorka dokázala vše velmi dobře prolnout a vy jste neměli pocit, že minulost a přítomnost jsou dvě různá vyprávění. Návaznost či propojenost byla nakonec přece jen dokonalá, ač se zprvu sem tam mohlo zdát, že čekání v bublině zmatenosti a nepochopení trvá až moc dlouho.

„Líp tomu porozumíš, až budeš starší. Nemůžeme si vybrat, do koho se zamilujeme, s kým budeme šťastní.“

Každý máme tajemství, před kterými utíkáme, ale je to stejné jako s karmou. Všechno nás jednou dožene a pomstí se nám. Pocit, že nás něco nebo někdo sleduje, bývá přítomen v každé možné situaci a nedá nepokoj. Strach je mocný hráč a co teprve nepřítel. Příběh nás zavádí do malého městečka Anderbury, kde to všechno v roce 1986 začalo. Byl to obyčejný den, příliš krásný, když se stala ta nehoda na pouti. Toho dne potkal dvanáctiletý Eddie – vypravěč příběhu – pana Hallorana – pana Křídu. Tento muž přivedl chlapce a jeho přátele na myšlenku nevinné hry: za pomoci křídových kreseb si mohli nechávat vzkazy. Zprvu to byla nesmírná zábava a velké usnadnění v komunikaci mezi kamarády, později se z toho stalo něco špatného. Křídoví panáčci je totiž dovedli k mrtvému dívčímu tělu rozřezanému na kousky. Tato velmi traumatická událost se podepsala na všech tehdy nevinných chlapeckých snech a proměnila je v noční můry. A co se nestalo… Třicet let poté se začnou objevovat v dopisních schránkách záhadné obálky s panáčkem a kusem křídy, jelikož strašáci z dětství totiž možná stále dokáží zabíjet…

„Co? Myslíš, že nás někdo začne jednoho po druhým likvidovat, jako v nějaký knížce?“

Kříďák je označován jako mysteriózní thriller, před kterým se nedá utéct. A je to tak! Jakmile začnete číst, nemůžete přestat, jelikož musíme a věřte, že vážně musíte, vědět, co se ve skutečnosti stalo, jak a proč k tomu došlo a kdo to vlastně spáchal… Tolik otázek a žádné odpovědi.

Každé dítě touží najít mrtvolu. Jediné, co chce dvanáctiletý kluk najít ještě víc, je vesmírná loď, zakopaný poklad nebo pornočasopis. Chtěli jsme ten den najít něco špatného. A taky našli. Jen nevím, zda někdo z nás tušil, jak špatné to bude.

Autorka si velice promyšleně dokázala pohrát se čtenářovou myslí a nervy a udržovat ho velmi dlouho v naprosté temnotě bez možnosti úniku, zde nápovědy. Ač se mohlo zdát, že to chvílemi nedává moc smysl a je to zamotané a až moc komplikované, opak byl pravdou. Jakmile totiž došlo na rozuzlení a vy jste se konečně dočkali všech svých odpovědí, jen jste zírali s otevřenou pusou, protože to bylo vážně neskutečné!

„Věděl jsem, že je to špatnost, ale jak už jsem řekl, každý máme tajemství, něco, co dělá, i když ví, že se to nemá. Já jsem bral věci – sbíral je. Pech byl, že doopravdy jsem to podělal, až když jsem se pokusil něco vrátit.“

Krom již zmíněné výborné návaznosti a prolnutí dějů musím taktéž autorku pochválit za nespočet nečekaných překvapení a velmi osobitého hrdinu, který sice působil věrohodně, ale bylo tomu skutečně tak? Ach ta tajemství! Ta každého jednou zničí!

„Přitáhl jsem si ji do náruče a vší silou ji objal, jako bych z ní mohl vymáčknout všechnu bolest, ale zároveň jsem si v koutku duše říkal, jestli někdy zapomnění není milosrdné.

Vzpomínání – to možná zabíjí spíš.“

Na to, že se jedná o autorčin debut, to byla naprostá thrillerová slast, která vás vyždímala do poslední kapičky a pak si ještě kopla, jelikož ten závěr! Bože můj, ten jsem vážně už nečekala. Takže suma sumárum, knihu rozhodně doporučuji s celkovým hodnocením 4,5* z 5* a nemohu se dočkat, až budu mít příležitost si přečíst od autorky něco dalšího.

Pokud jste příznivci thrillerů a máte rádi kupu nejasných tajemství, je tato kniha vyloženě pro vás!