Nikdy se neohlížej zpátky. Tohle slyším pořád. Věci se mění a nejsou takové, jak si je pamatuješ. Nech minulost spát. To se pochopitelně lehčeji řekne, než udělá. Minulost má ve zvyku se vracet. Jako když sníš špatné kari.

Arnhill, místo, které je na první pohled obyčejné všední město. Ale pod povrchem není tím, čím se zdá býti navenek. Hlavní hrdina Joe o tom ví své! Prožil zde celé dětství, a že nebylo zrovna idylické. Nechtěl se nikdy do svého rodného města Arnhillu vracet, ale nebylo zbytí. Jako dítě si zde prožil se svou partou vše přes šikanu, zradu a sebevraždu. Také doma to vřelo. Jeho sestra Annie prostě zmizela a nikdo nevěděl jak, kdy a proč… Pak přišel o rodiče a to byla poslední kapka… Joe ale nemá na vybranou. Annie totiž nezmizela za tak úplně normálních okolností a to, co se jí kdysi stalo, se nyní děje zas a znova. Minulost má ve zvyku se neustále vracet a nejhorším dnem Joeova života nebyl ten, kdy se jeho milovaná malá sestřička ztratila, ale ten, kdy se vrátila….

Ano, život je plný příslibů, jenže nic jiného nikomu nenabízí. Jenom naději, záruku žádnou. Všichni si myslíme, že máme na budoucnost právo, ale máme na ni jenom rezervaci. Život může kdykoli skončit, bez varování a bez náhrady, i když člověk ani neměl čas se na světě pořádně porozhlédnout.

Stejně jako u své prvotiny, i zde autorka vsadila na vyprávění skrze ich-formu. Také je zde opět charakteristické střídání dvou časových linií: minulost, kdy byly postavy dětmi a přítomnost, ve které jsou již dospělými jedinci. Autorka dokázala tyto dvě ústřední linie velmi dobře prolnout a vy jste neměli pocit, že minulost a přítomnost jsou dvě různá vyprávění.

Srdce rozbité na kousky se nezahojí. Čas jenom ty kousky rozemele na prach.

Návaznost či propojenost byla perfektní, ač se zprvu sem tam mohlo zdát, že čekání v bublině zmatenosti a nepochopení trvá až moc dlouho. Jediným menším zádrhelem se stal nástup kapitol zaměřených na minulost. Autorka dle mého názoru čekala zbytečně dlouho, než postupně odhalila, co se tehdy stalo. K celkovému pochopení a vžití se do situace by lépe prospělo ději to, kdyby se nečekalo pomalu třetinu knihy na „návraty do minulosti“.

„Ale teď už nejsme děti.“

„To je omyl. Bojíme se stejných věcí a radost nám pořád dělá totéž. Jenom jsme vyšší a umíme věci líp skrývat.“

Stejně tak, jako tomu bylo u Kříďáka, i zde platí tvrzení, že se jedná o mysteriózní thriller, před kterým se nedá utéct, jelikož vám prostě nedá spát, dokud všechna jeho tajemství neodhalíte! Autorka si dokázala velmi dobře pohrát se čtenářovou myslí a nervy a udržovat ho celkem dlouho v naprosté temnotě bez možnosti úniku, zde nápovědy. Ač se mnohdy mohlo zdát, že příběh chvílemi nedává zrovna smysl a je to zamotané a až moc komplikované, opak byl pravdou. Jakmile totiž došlo na rozuzlení a vy jste se konečně dočkali všech svých odpovědí, jen jste zírali s otevřenou pusou, protože to bylo vážně něco!

Pád sám o sobě tě nezabije. Umřeš, až když se zastavíš.

Nejen autorčin debut, i Jáma“ připravila čtenáři nespočet nečekaných překvapení, mnohdy s hororovým podtextem, ze kterých až běhal mráz po zádech. Navíc hlavní hrdina Joe nebyl zrovna ideální vzor pro své okolí, což knize dodalo jedině na zajímavosti.

Minulost není skutečná. Je to jenom příběh, který sami sobě vyprávíme. A někdy si přitom lžeme do kapsy.

Takže pokud jste příznivci thrillerů, máte rádi napětí, zvraty a nečekané momenty jako z hororu, je tato kniha vyloženě pro vás! Tuto knihu rozhodně doporučuji s celkovým hodnocením 4* z 5* a opět se velmi těším, co dalšího si na nás ve svých knihách autorka připraví.