Sedm povídek, sedm osobních výpovědí. Sedm postav z masa a kostí, které prožívají smutek z minulosti, zklamání v rodině, přátelství, lásce. Každá z nich si nese svůj kříž, ale jedno mají společné: hluboko uvnitř sebe mají zaseté semínko naděje, díky kterému vstávají každý den z postele. A ač jsou zdánlivě rezignovaní a smíření se svým údělem samoty, nepřestávají toužit po lidském objetí. Prostřednictvím nečekaných nočních setkání se jim pak podaří doslova vymluvit ze své minulosti a najít v sobě sílu jít dál. Naléhavý tón sdělení je umocněný vyprávěním v první osobě – ve většině povídek jsou tak postavy bezejmenné a zájmeno „já“ – tedy rozuměj já, člověk – je zde postačujícím.

Literární jazyk Anny Gavaldy je velmi čtivý, košatý a barvitý. Pro vykreslení postav a jejich prostředí se nebojí použít rozličné jazykové prostředky včetně spisovného jazyka, slangu, vulgarismů, hry se slovy i specifické terminologie. Čtenáře jen, možná, zarazí někdy až přehnaný patetismus, zvláště v kontrastu s uvolněnější povídkou Happy Meal.

Gavaldin svět je jako očistná koupel. Po přečtení knihy se, navzdory jejímu vážnému tónu, budete usmívat. Zjistíte totiž, že ať se děje cokoli, vždycky se najde někdo, kdo vám uvaří teplou polévku.

Anna Gavalda je jednou z nejznámějších francouzských spisovatelek. I když svou literární kariéru zahájila v 90. letech, u nás zazářila až v roce 2004 románem Prostě spolu, později zfilmovaným Claudem Berrym (2007) s Audrey Tatou v hlavní roli. Povídkový soubor Citlivá místa (2017, česky 2018) je její zatím poslední knihou. Velká pochvala patří překladatelce Lucii Šavlíkové, která dílo bravurně převedla do českého jazyka, aniž by tím dílo ztratilo cokoli ze svého originálu.