Rhodaire, tropické království, je proslaveno vránami, které vládnou magií živlů a tvoří nedílnou součást každodenního života občanů. Toto postavení trvá pouze do chvíle, dokud do království nevtrhne Illuciánská armáda a všechno nezničí.

„Jsme vládkyně Rhodaire. Máme povinnosti ke své zemi, ne samy k sobě.“

Hlavní hrdinka a vypravěčka celého příběhu (ich-forma) princezna Anthia se od tohoto osudného večera utápí v silných depresích a nechuti nejen k vlastnímu životu, ale taktéž k samotnému lidu, o který by měla jevit především zájem. Jediné, nač dokáže myslet, je její obrovská ztráta a prázdnota v srdci. Mezitím, co se Anthia trápí, má její sestra Caliza plné ruce práce s troskami jejich království, které po smrti matky skončilo na jejích bedrech.

„Kdy jsem přestala bojovat?
Už dávno. Byla jsem vyřízená.“

Poté, co je Caliza přinucena souhlasit se sňatkem své sestry s úhlavním nepřítelem, illuciánským korunním princem, se Thia začne probouzet zpět k životu. Ovšem z postele ji ve skutečnosti vytáhne něco úplně jiného. V ruinách hnízdiště nalezne poslední nepoškozené vejce vrány. Společně se svojí nejlepší přítelkyní a ochránkyní vymyslí nebezpečný plán – nechat tajně vylíhnout vejce a získat zpátky vše, co jim nepřátelé sebrali.

Autorka v prvním díle plánované duologie předvedla, že to se slovy rozhodně umí. Popisy byly velmi detailní a živé. Dějová linie už tak úplně nevynikala něčím navíc. Převážnou většinu času to působilo jako taková příjemná a odpočinková young adult fantasy, kde si děj tak trochu sám plyne a nijak extra nevybočuje. Spíše až ke konci knihy sem tam nějaký ten zvrat, napětí či akce. Celkově šlo během čtení odhadnout, kam myšlenky autorky směřují a co se tam bude i dít. Důraz na dějovou gradaci, spád či překvapení zde spíše chyběl. Velkým problémem pro mě bylo to, že kniha neobsahovala mapu i přesto, že se autorka zeměpisných pojmů rozhodně nebála.

Nenuceně pokrčil rameny. „No co. O jednoho rebela na světě míň.“
„Bastarde,“ ucedila jsem.
Ericen na mě zíral, rty pootevřené, a pak je pomalu roztáhl do úsměvu. „Vy Rhodairánci jste velmi upřímní.“
„Ne. Vy Illuciáni jste prostě potměšilé stvůry.“
Úsměv se mu rozšířil. „Pravda.“

Motiv vran a jejich úlohu v rámci království považuji za originální a doufám, že ve druhém díle bude pro tyto tvory vyhrazen větší prostor, než tomu bylo zde. Co se týče romantické linky, tak tady se jednalo o čistě typicky „young adultovskou věc“ – insta-love s lehkým náznakem milostného trojúhelníku.

„Vítejte ve světě žen. Muži nám říkají takové hlouposti pořád. Takže se mi nepokoušejte tvrdit, že to celé bylo kvůli obraně mé cti. Udělal jste to, abyste bránil tu svou.“

Největší přidanou hodnotou tohoto příběhu je rozhodně hlavní hrdinka trpící depresemi. Tento motiv se ve fantastice objevuje málokdy, a o to více je cennější, pokud se uchopí správným způsobem a já bych řekla, že se to autorce povedlo. Představila princeznu, která toho ztratila tolik, že ji to zlomilo. Dívku, která své problémy nezlehčovala a netvrdila, jak je silná, nezávislá nebo odvážná. Thia byla svojí bolestí uvěřitelná (téměř reálná) a to je ten hlavní důvod, proč jsem si ji tak moc oblíbila.

Nad královstvím visel mrak, jako ten, který pronásledoval i mě. Prázdnotu v mém nitru pomalu plnily černé emoce, které vyzařovaly z každého páru očí kolem nás: zoufalství, hněv, apatie.

Komplexně mohu toto fantasy pro mládež doporučit dále. Jedná se o takový ten lehce nadprůměrný příběh (v daném žánru), který vás určitě neurazí, ale nebude nejspíš ani patřit mezi tituly, které si za svůj život přečtete vícekrát. Navíc vás konec jisto jistě navnadí na pokračování, které by mělo býti současně také zakončením série. Dva díly. Jen. Dva. Hurá! Hodnocení: 4* z 5* (hlavně díky Thie).