1. Dort pro Fiškuse – Sven Nordquist

    Knížky švédského autora Svena Nordquista jsou nesmírně populární hlavně u našich německých sousedů. Ocenění za ně ale dostal autor i doma ve Švédsku a knihy o dobráckém dědovi a jeho kocourovi už byly přeloženy do více než padesáti pěti jazyků. I když zrovna příběh o narozeninovém dortu pro kocoura Fiškuse vznikl už v roce 1984, u nás z nějakého neznámého důvodu bylo dílo Svena Nordquista nakladatelstvími přehlíženo. I já jsem je objevila jako první v němčině (vánoční příběh těchto dvou je skvělý i jako celovečerní film) a skákala radostí, když letos nakladatelství Host přidalo do edičního plánu dokonce hned dva díly těchto idylických příběhů všedního dne.
    V tom prvním, který jsem celé léto pečlivě předčítala, slaví Fiškus narozeniny. On je tedy slaví třikrát do roka, protože je to zábava a může mít speciální palačinkový dort. Tedy když Pettson zrovna nezapomene koupit mouku. Sjet pro ni do obchodu by samozřejmě nebyl žádný problém, tedy pokud by kolo nemělo píchlou duši. A nářadí nebylo zamčené v kůlně, a kde jen je klíč? Připravit si oslavu narozenin zkrátka není jen tak. Kromě milých a příjemných textů na vás v knihách o bláznivé dvojici čekají i krásné ilustrace. Skrývají v sobě na první pohled neviditelné detaily – obří maliny nebo boty, však pozorně hledejte a nebudete se stačit divit! Inspiraci čerpal autor ze svého dětství a prázdnin na švédském venkově.
    I když mne trochu zaskočilo, že kocourek se v češtině nejmenuje Findus (uznávám ale, že české Fiškus je nejen roztomilé, ale i skvěle vystihuje kocourovu povahu) a jeho páníček je Pettson místo Pettersona, na kterého jsem zvyklá, s velkým nadšením si koupím i jejich další příhody Jak byl Fiškus malý a ztratil se a budou mít u nás v knihovničce speciální místo.
  2. Duchové neklepou na dveře – Eulalila Canal

    Někdy bych chtěla zjistit jak přesně to funguje v nakladatelství a jak se stanovují ediční plány. Už poněkolikáté jsem se totiž setkala s dětskou knihou plnou zimy a sněhu vydanou uprostřed parného léta. Příběh Médi a Sviště, kteří si stále hrají jen spolu, je taková „feel good“ kniha. Při jejím čtení se s dětmi prostě potřebujete zavrtat do teplé deky a uvařit si čaj. Vypráví příhodu dvou zvířecích kamarádů, z nichž jeden se rozhodne pozvat návštěvu. A druhý to špatně snáší, protože si nejraději uzurpuje svého kamaráda jen pro sebe. A vymýšlí proto možné i nemožné, aby se návštěvy zbavil.
    Kniha je určena dětem od 4 let, ale podle mne chybu neuděláte, když ji přečtete mladším dětem. Obrázky jsou velké, srozumitelné, příběh jednoduchý, i když se mi zdá v závěru lehce nedotažený do konce a hlavní myšlenku, „poučení“, v něm explicitně vyjádřenou nenajdete. A nejsem si úplně jistá, že ji dítě bez další diskuze samo pojme. Na druhou stranu právě ona zastřená pointa dává možnost se s dítětem o příběhu bavit.
    Celkově je ale tato kniha doporučeníhodná. Děti se u ní díky povedeným ilustracím zasmějí a ani dospělého předčítače nebude nudit (i když po dvacátém přečtení už nudí i sebelepší příběh, že).
  3. Pohádky na dobrou noc – Walt Disney

    Když jsem zjistila, že nakladatelství Albatros znovu vydává tuto klasiku, tak jsem ji prostě musela mít. Z nostalgie. Ještě si totiž dobře vzpomínám, jak mi z ní maminka předčítala. A zřejmě nejsem jediná, protože ještě před tím než začala být kniha díky novému vydání znovu snadno dostupná, se prodávala po antikvariátech a internetových bazarech za cenu zlata.
    Kniha obsahuje drobné příběhy a básničky s malými hrdiny Walta Disneyho. Všichni ti, které dobře znáte (tedy Mickey Mouse, myška Minnie, Kačer Donald nebo pes Pluto) jsou zde dětmi a zažívají jednoduchá dobrodružství na hřišti, pískovišti nebo v dětském pokojíčku. V mnoha recenzích se dočtete, že hodnota tohoto díla je pochybná. Jenže děti baví! Právě proto, že texty ani příběhy nejsou komplikované a děti se s nimi dokáží bez problémů ztotožnit. Když se totiž na jejich obsahem důkladně zamyslíte: přesně to jsou problémy, které trápí děti ve věku 2-4 roky.
    Jediné, co bych novému vydání vytkla, je použitý papír. Ale to opět z nostalgie – stránky mého dětství byly z pevného, lesklého, křídového papíru. Nyní je použitá gramáž zcela určitě nižší a papír spíš matnější, což je škoda. Na lesklejším papíře by určitě více vynikly překrásné a pestré ilustrace. Myslím, že to jsou právě ony, díky nimž mnoha z nás tato kniha utkvěla v paměti. Právě s ní k nám totiž tehdá „dorazila Amerika“.
    I přes nářky všech „montessori matek“ o tom, že existuje tisíc a jedna kniha, která vaše dítě lépe rozvine v malého génia, neváhejte s nákupem Pohádek na dobrou noc. Zavzpomínáte si a děti příjemně pobavíte. A, doufejme, i rychle uspíte.