Báro, jak vzpomínáte na období, kdy jste založila blog?
Jako na období nečekané, složité, období plné obav a nejistoty. Ale člověk musí přijímat vše tak, jak mu život podává, a nestěžovat si. Proto jsem začala pracovat na nejrůznějších místech, učit zpěv a psát.

Překvapila Vás jeho čtenost?
Překvapila mě mile. A byla mi velkou inspirací.

Co pro Vás znamená psaní?
Vedle zpívání je to má druhá forma seberealizace. Píšu od dětství, a kdybych se nestala zpěvačkou, jistě bych psala víc. Až se nebudu cítit na to stát na jevišti, určitě budu v psaní pokračovat.

Koho napadlo vydat knižní blog právě knižně?
Romanu Přidalovou z nakladatelství Motto, za což jí velice děkuji. A nejen já, ale i spousta nadšených čtenářů.

Proč jste nazvala blog i knihu Když skočíš…?
Na to neumím odpovědět, protože nevím… Byl to absolutně spontánní nápad. Na první dobrou.

Křest knihy byl velkolepý, hostem byl samotný Leoš Mareš, potěšila Vás jeho přítomnost?
Leoš byl přímo kmotrem mé knihy. Oslovila jsem ho a on mou nabídku přijal. Knihu pokřtil, a ještě přede všemi přečetl jednu vybranou kapitolu. Bylo to moc milé. Chtěla jsem Leoše, protože je to osobnost a profesionál.

Jaké jsou Vaše autorské zkušenosti?
Psala jsem od dětství, na základce jsem dala dohromady dva tři romány, ale jenom do šuplíku. Na střední škole jsem vytvořila skutečný román Rozhovory s útěkem, který pochválil a posléze i křtil sám Bohumil Hrabal. Ta kniha se tehdy v roce 1990 stala kultovní záležitostí. Proto letos vyjde znovu, tentokrát už potřetí. Mezitím jsem psala do novin a časopisů, povídky, fejetony, příběhy na pokračování, rozhovory se zajímavými lidmi, náměty, scénáře, písňové texty sobě i jiným.

Užíváte si zase možnost koncertovat?
Samozřejmě. Je to jednak moje práce a jednak moje záliba, bez které si nedovedu svůj život představit.

Čemu se teď věnujete nejvíc?
Koncertům, divadelním představením a pedagogice. Ale s tou už se budu muset z časových důvodů rozloučit. A mám téměř třináctiletého syna. Tomu se věnuji nejvíc a s největší láskou. Je to muž mého života.

Prozradíte nám své životní knižní tipy?
Na to by nám nestačil papír! Za život jsem přečetla takové množství skvělých knih, že by byl jejich výčet opravdu velmi dlouhý. Ty zásadní knihy vstoupily do mého života během středoškolských studií a ať už to byl Čapek, Remarque, Dostojevskij, Hrabal nebo Hemingway, všechno jsem nasávala s neskutečným nadšením. Období Kerouaca a podobných autorů bylo úžasné. Sháněli jsme knížky kde se dalo, hlavně potají, dávali jsme si tipy a knihy si půjčovali. Když si ale vybavím svou četbu za posledních několik let, tak musím určitě připomenout Skleněný pokoj Simona Mawera, Sběratele sněhu Jana Štiftera, Žítkovské bohyně a Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové. Dále také strhující román Hana od Aleny Mornštajnové, Šikmý kostel Karin Lednické, Mrak od mé dcery Anny Basikové a všechny tituly Petry Soukupové. A nikdy nedám dopustit na Malého prince, Medvídka Pú a Alenku v říši divů.

Co právě teď čtete?
Právě jsem dočetla úžasný životopisný román o baronce Blance Battaglia ze zámku Bratronice v jižních Čechách, který pod názvem Cyklistka napsala Jana Poncarová, od které jsem již vloni četla nádhernou ságu Podbrdské ženy. A nyní se začítám do její další knihy Eugenie, což je skutečný příběh české hoteliérky Eugenie Egertové Ledecké, majitelky hotelu Continental v Plzni.

Která kniha Vám udělala v poslední době radost? A proč?
Kniha Šeptuchy od Aleny Sabuchové, která zobrazuje život v zapomenuté a zaostalé oblasti Podlasí kdesi na polsko-českém území, kde je život zastaralý, plný dřiny a odříkání, starých zákonů, zvyků a přikázání. To vše navzdory dnešní době prchající tak prudce a rychle vpřed. A kniha Démon ze sídliště, jejíž autorkou je Iva Hadj Moussa. Odvíjí se v ní  temný až mystický příběh ze současnosti, kdesi na předměstí Tábora, v partě dospívajících kluků. Mohla jsem tak nakouknout do zákoutí duše několika puberťáků a trochu poznat a pochopit současný svět mého syna.

O autorce 

Známá česká zpěvačka populární hudby se o hudbu zajímala už odmalička. Navštěvovala klasický zpěv na LŠU v Praze a později vystudovala střední ekonomickou školu. Zpěvu se však věnuje trvale. Jako autorka se Bára Basiková představila už v roce 1990 svojí první knihou Rozhovory s útěkem. Kniha zahrnuje autobiografické črty z doby jejího dospívání a pocity a úvahy mladého nezakotveného člověka, kterým jev tomto případě sama Bára Basiková. V roce 2021 vychází kniha Když skočíš, já taky. Jedná se o stejnojmennou a rozšířenou verzi blogu Báry Basikové, která jej píše, jak sama říká, „abychom přišli na jiné myšlenky“.