Jan Urban si největší pozornost získal svou sérií Pragocalypsa, v níž se žánr urban fantasy prolíná s magií a postapem. V roce 2021 vyšel pátý a finální kousek z této řady s názvem Soudný den. Obratem zároveň vypouští do světa novou sérií Věčné mlhy, ale poměrně nečekaně přichází i s titulem ze zcela jiného žánru. Hranice zvrhlosti jsou drsným thrillerem, který rozhodně má ambice zaujmout jeho nové fanoušky. Jeho tvorba nás natolik zaujala, že jsme se jej rozhodli vyzpovídat.

V předchozí tvorbě jste se prezentoval především jako autor fantastiky. V roce 2023 ovšem přichází zlom a přechod na pole thrilleru. Proč tato změna směru?
Není to přechod v pravém slova smyslu. Prostě jsem si jen žánrově odskočil. Hlavní a jediný důvod, proč se tak stalo, byl na sebe autorsky upozornit i čtenáře detektivek a thrillerů, aby si přes mé jméno našli mé další knihy, a to především sérii Věčné Mlhy, které jsou mým, nebojím se říct, životním dílem.

Hranice zvrhlosti jsou (jak už název napovídá) poměrně brutálním a zvrhlým románem. Vypovídá to něco o vás? Bylo cílem obsahu především šokovat?
Neřekl bych, že jsou „brutálním“ románem. Zvrhlým jo. O mně to vypovídá snad jen to, že ohledně BDSM praktik tu ještě žádný autor nic nenapsal, takže jsem jeden z prvních, co do toho šel. Navíc tyhle praktiky a témata obecně přitahují pozornost, takže název i obsah je samozřejmě záměr. Jestli byl cíl vyloženě šokovat, nedokážu říct, protože reakce od lidí na Hranice zvrhlosti je dvojího typu – jedni říkají, že to zdaleka není tak zvrhlé, jak by chtěli (nebo jak by očekávali) a druzí zase říkají, že jsem se klidně mohl v některých popisech držet zpátky, že se jim to zdálo nechutné. Z toho plyne ponaučení, že autor musí psát podle sebe, ne podle toho, co chce dav, protože se nikdy nezavděčí všem.

Při čtení knih plných násilí jsem už mnohokrát přemýšlel nad tím, proč lidi násilí v literatuře nebo ve filmu tolik fascinuje. V reálném životě se s ním většina z nás asi nechce setkat. Jaký je na to Váš názor?
Lidi se chtějí bát, chtějí být šokováni, chtějí číst o cizím neštěstí, aby se utvrdili v tom, že jejich život je ještě v pohodě na rozdíl od hrdinů, co trpí. Proto tak rádi koukáme na horory, kde fandíme šílenému vrahovi s motorovou pilou, aby ty otravné teenagery všechny rozřezal na tak malý kousíčky, že červi nebudou muset ani žvýkat. Jasně, je to jen jako, ale mozku to stačí. Ve světě se samozřejmě děje spousta zvěrstev, ale ne všichni o nich vědí nebo informace o nich vyhledávají. No a v tu chvíli nastupují autoři, mistři zápletek a příběhů, ve kterých teče krev a eskaluje utrpení. Platí také fakt, že čím kontroverznější téma vražd, tím větší pozornost to má.

Na zápletku má velký vliv i BDSM scéna. Objevují se tu reálné pražské kluby apod. Musel jste si dopředu v tomto směru dělat nějaký větší průzkum nebo vycházíte z vlastních zkušeností, nebo z informací od přátel?
Průzkum samozřejmě proběhl, a to dost poctivý. Kluby jsem navštívil, ale spíš jen jako divák, zpovzdálí taky sleduji různá diskuzní fóra na toto téma nebo i znám přímo někoho z komunity. Všechno, o čem se v knize dočtete, a týká se to BDSM backgroundu, není nic, co bych si kdovíjak přikrášloval, taková je prostě realita.

Přestože je obsah poměrně drsný, propašoval jste do něj i poměrně velkou porci humoru. Chtěl jste tím trochu zjemnit jinak poměrně temnou atmosféru? Nebo proč se autor rozhodne v příběhu plném krve začít vtipkovat?

Jedna z postav je takový životní cynik, stalo se mu pár zlomových věcí, co ho nějak ovlivnily a poznamenaly. Ironie a sarkasmus je té postavě vlastní a pomáhá jí to vyrovnávat se tak s tím, co jí minulost nadělila. Trochu jako doktor House. Podobného hrdinu mám i v sérii Pragocalypsa. Navíc odlehčení humorem nikdy není na škodu, to tady v detektivních sériích taky ještě nebylo. Pořád mi to přijde lepší než Harry Hole od Nesbøho, co se věčně utápí v alkoholu.

Můžeme se v budoucnu ještě těšit na další thrillery, nebo raději zůstanete u žánru, v němž jste přeci jen známější?
Popravdě nevím, jestli v sérii Hranic budu pokračovat. Další díl napíšu asi pouze v případě, pokud mě o to nakladatel sám požádá. Tlačit na něj nijak nebudu.

Přesuňme se tedy ještě na chvíli k Vaší fantasy tvorbě. Velice populární se stala série Pragocalypsa, která se dočkala 5 dílů. Do jejího světa se už tedy nikdy nevrátíte?
Což o to, já bych se do jejího světa vrátil rád, ale nakladatel už nechce. Heh, mně přijde, že snad máte dojem, že spisovatel je tady ten, kdo určuje tempo, přijde s rukopisem a nakladatel po něm hned skočí. Vůbec. Dirigentem psavého orchestru je nakladatel. Autoři jsou, alespoň v ČR, vždy na vedlejší koleji. Taková je realita.

Následně přichází na svět nová série Věčné mlhy. V čem se od té předchozí liší a mají naopak něco společného?
Liší se ve všem. Na Věčných Mlhách jsem dělal přes 21 let, městská fantasy Pragocalypsa byla napsaná dohromady snad za 4 roky. Věčné Mlhy jsou epická high fantasy ve stylu Hry o trůny, Malazské knihy padlých nebo Zaklínače (nerad to škatulkuju, ale nějak to připodobnit musím) o celkově osmi dílech, mají vlastní univerzum, lore, pravidla magie a hlavně vizi. Tomu odpovídá i doba utváření a tisíce hodin mravenčí práce.

Hned úvodní věta anotací obou v ní vyšlých knih napovídá, že pojednávají o střetu božské a lidské touhy po moci. Proč jste si vybral zrovna tento námět?
Spíš si ten námět vybral mě. Abyste chápali, Věčné Mlhy je příběh plný spousty postav a každá z nich má v knize jiný nebo podobný cíl, jejich příběhy se proplétají, vyvíjejí, ukončují a dalo by se říct, že „střet lidské a božské touhy po moci“ je takový průsečík, shrnutí, které velmi, ale opravdu velmi stručně říká nebo naznačuje, o čem celá série je, co je její gró.

Druhý díl s názvem Družina zatracených  (první díl Zloděj osudů v roce 2021) vyšla již v minulém roce. Můžeme se brzy těšit na pokračování?
Brzy určitě ne. CooBoo, potažmo Albatros, sérii stoplo. Jediná šance je doprodat cca 700 ks Družiny, ale to bez propagace, která se z nakladatelské strany nechystá, nepůjde. Klasický korporátní klacek pod nohy, řečeno velmi mírně. Nyní hledám cesty, jak sérii dovydat jinde.

Držím Vám pěsti.