Lucko, v roce 2020 jsi ve svém domovském nakladatelství vydala knihu TRAKTORY. Proč právě tento dopravní prostředek?
Bylo to úplně jednoduché – mám syna, který byl už od plenek do traktorů blázen. Ale já jsem mu, co se literatury pro prcky týče, neměla moc co předložit. Pár leporel a dětských knížek o traktorech jsem našla, ale za moc nestály. Nakonec to dopadlo tak, že jsme si spolu prohlíželi několikasetstránkovou encyklopedii traktorů pro dospělé…

Jak kniha vznikala? Kde vznikl nápad? Co bylo na tvoření nejzajímavější a pro tebe srdcovým okamžikem?
Ten nápad byl můj, prostě jsem věděla, že pořádná kniha o traktorech pro tyhle chlapečky v knihkupectvích chybí. Takže jsem na redakčních poradách Albatrosu každou chvíli otravovala s tím, že bychom nějakou měli spáchat. Z doby zrodu Traktorů si pak pamatuji hlavně dva okamžiky – prvním byl ten, kdy jsme kontaktovali Martina Sodomku, jestli by knihu ilustroval, a on souhlasil (a jak později přiznal, celý zbytek své dovolené v Alpách, kde jsme ho tehdy zastihli, následně strávil nikoli kocháním se přírodou, ale pozorováním rakouských traktorů). No, a ten druhý okamžik byl bezesporu ten, kdy mezi dveřmi mé kanceláře stál šéfredaktor Albatrosu Petr Eliáš, řešili jsme, kdo by mohl být autorem textu a Petr mi bez jakéhokoli varování povídá: „A nechceš si to napsat?“ Taková možnost mi do té chvíle absolutně nepřišla na mysl, ale coby bývalá novinářka jsem věděla, že populárně-naučný text zvládnu, takže jsem neváhala nijak dlouho.

Jak starým dětem je kniha určena? Kniha je spíše pro kluky, najdou si tam něco i holky?
Oficiálně je kniha pro děti od pěti let, ale dostávám zprávy i od rodičů tříletých fanoušků traktorů. A holky? Vždyť my tam v tiráži schválně píšeme, že to je kniha „pro traktorist(k)y od 5 let“! Jednak jsem feministka a druhak máme v širší rodině něžnou drobounkou holčičku, která si přibližně jako čtyřletá k Vánocům přála kombajn. Takový ten obrovský od Brudera, co se z něj i sypou drobounké žluté kuličky místo obilí a pak je máte po celém bytě a nenávidíte kuličky i kombajn… dokud nešlápnete na lego a nezjistíte, že může být i hůř -  Anička tehdy ten kombajn dostala a byla přešťastná. Nevidím důvod, proč by se holkám nemohly líbit traktory, proč by si s nimi nemohly hrát, číst si o nich nebo je řídit, až vyrostou. Mně před lety taky nikdo nebránil hrát si na indiány, dokonce mi naši bez řečí koupili plastovou pušku i revolver a v klidu mě nechávali plížit se trávníkem kolem bytovky…

Konzultovala jsi knihu se synem? Byl prvním čtenářem? Jaké byly jeho první reakce?
Kdykoli Martin Sodomka poslal další hotovou ilustraci, tak jsem ji synovi vytiskla a ukazovala. Byl nadšený a já jsem nepochybovala o tom, že při přípravě knížky jdeme správnou cestou. Prvním čtenářem ale nebyl syn, nýbrž synův tatínek, který se traktorům věnuje i profesně, takže mi při psaní dělal odborného poradce a obsah jsem konzultovala vedle odpovědného redaktora hlavně s ním. Ale vzpomínám si, jak si syn poprvé četl předmluvu, která je takovým mým osobním věnováním pro něj. Byl na vrcholu blaha a strašně pyšný.

Je to spíše encyklopedie, nebo tam najde malý čtenář příběh?
Je to populárně-naučná knížka, ale když ji budete číst pozorně, najdete v ní vlastně i příběh. Přesněji příběh jednoho roku v přírodě, protože stroje jsou za sebou na stránkách řazeny přibližně tak, jak jdou po sobě roční období - a tedy i zemědělské práce.

Jakým způsobem si získávala informace o traktorech, aby si o nich mohla psát věrohodně?
Už jsem zmínila odborného poradce – nejdřív jsem s ním osm let chodila a pak jsem si ho vzala, za tu dobu toho člověk dost pochytí. Takže když jsem si dělala rešerše (což je stejné jako když píšete článek do časopisu, prostě si to nejdřív musíte co nejvíc nastudovat sami, abyste to pochopili a následně mohli srozumitelně předat čtenářům), už jsem měla trošku na čem stavět. A kdykoli jsem něco nevěděla a nedařilo se mi to dohledat, vytočila jsem jeho číslo. Vždycky znal odpověď.

Jakou reakci od dětí jsi dosud obdržela na tvou knihu? Co ti udělalo největší radost?
Nejnověji mám v inboxu video chlapečka Tobíka, kterému nejsou ještě ani dva roky, a Traktory si denně nadšeně prohlíží a komentuje detaily v ilustracích. Prostě - když je miluješ, není co řešit! Ale ohlasy přicházejí každou chvíli a vždycky mě moc potěší a zahřejí. Existují tříleté děti, které tu knížku znají nazpaměť. To je pro mě asi úplně největší ocenění.

Máš nějaké tipy pro rodiče, jak s knihou pracovat, aby si jí užili s dětmi co nejvíce?
Teď v létě je pro rozšířenou práci s knížkou asi ten úplně nejlepší čas – nechybí v ní totiž ani kombajn a jindy než během žní ho běžní smrtelníci neuvidí. Takže je určitě dobrý nápad si knížku společně s dítětem prohlédnout, pak ji s malou svačinou hodit do plátěnky a jít si na nejbližší pole ukázat některé ze strojů naživo. Kombajny a kolem nich popojíždějící traktory různých značek, které na valnících odvážejí čerstvě vymlácené obilí a zase se vracejí zpět… Dlouho do noci, dokud není sklizeno.

Co bys chtěla, aby si děti odnesly z knihy o traktorech do svého každodenního života?
Pro mě paradoxně není ani tak důležité, aby si děti z knihy o traktorech odnesly nějaký poznatek o traktorech… I když je samozřejmě prima, když vás knížka naučí něco, co jste nevěděli, a utkví vám to. Ale mnohem důležitější pro mě je, aby si děti z chvilek nad knížkou odnesly pocit, že tahle knížka jako celek byla báječná, že ukazování a čtení s rodičem po boku je úžasná kratochvíle a že si ji rozhodně co nejdřív budou chtít zopakovat. Prostě aby v nich knížka posílila lásku k literatuře a zároveň upevňovala vazby v rodině.

Letos vyšla další tvoje kniha pod názvem VLAKY. Představíš nám ji?
Po úspěchu Traktorů jsme přemýšleli, jak v této edici pokračovat. Padlo několik nápadů, ale nakonec zvítězily právě mašinky a obecně stroje na kolejích. Druhou knížkou edice Síla motorů se tedy staly Vlaky. Najdete zde opět dvacet dvoustran a na každé z nich opět ilustraci Martina Sodomky – tentokrát zobrazující ty nejzajímavější a nejvýznamnější lokomotivy a vlakové soupravy z celého světa.

Bude série pokračovat dalším dopravním prostředkem? Dle jakých kritérii je vybíráš?
Moc ráda bych, aby pokračovala. I Martin Sodomka mi psal, že se na další práci těší. Dokonce už mám nahrubo načrtnutý obsah jednotlivých kapitol. Ale téma si zatím ještě nechám pro sebe, protože jsme na úplném počátku a ještě není vůbec nic jisté…

Je léto, jakou knihu si sbalit do prázdninového kufru? Dáš našim čtenářům knižní tipy?
To je těžká otázka, protože něco jiného bych doporučila dvanáctiletému čtenáři fantasy a něco jiného pětatřicetileté čtenářce detektivek. Tak vám možná radši řeknu, co mám sbaleno na dovolenou já: Těla Kláry Vlasákové (ta už jsem rozečetla a vypadají zatím skvěle!), Všechny řeky Dorit Rabinjanové, Takové maličkosti od Claire Keegan a Dnes nepůjdeš do školy od Evy Papouškové.

Nejlepší kniha roku 2023 za tebe? A proč?
Jsem ten typ čtenáře, který si nakupuje nové knížky, i když má kvůli nedostatku času na nočním stolku dvacet nepřečtených - takže bohužel zatím nemám přečtené všecky letošní hity, které by se o toto označení mohly ucházet. K Lesu v domě jsem se například ještě vůbec nedostala… Ale moc mě teď nedávno zaujaly Srpny Jakuba Stanjury, protože se odvážně chopil tématu gaslightingu a popasoval se s ním víc než se ctí.

Jak odpočíváš a co pro tebe znamená slovo relax?
Během pracovního týdne si čistím hlavu taháním kettlebellů a činek v Železné kouli a chozením do kina a divadla. Ale když mám pár dní volna, nejraději vyrážím se synem do přírody. Oblíbili jsme si glamping, speciálně v Brdech nebo v Jižních Čechách – od začátku letošního roku jsme takhle zmizeli v lesích už třikrát a ještě se koncem prázdnin chystáme znovu. Knížky si samozřejmě pokaždé balíme do batohu s sebou!